Nejvýraznější rozdíly a regulatorní bariéry byly zjištěny u začínajících kadeřnictví. Zatímco Nizozemsko, Dánsko i Irsko přistupují ke kadeřnickým službám zcela volně bez veřejnoprávního ověřování kvalifikace a orgány hygieny do kolaudačních řízení ani otevření provozovny ex ante nevstupují, Česká republika jako jediná ze srovnávaných zemí vyžaduje doložení odborné způsobilosti formou řemeslné živnosti (či ustanovení odpovědného zástupce). V ČR navíc Krajské hygienické stanice vydávají závazná stanoviska ke stavebním úpravám a pro podnikatele platí povinnost vypracovat a udržovat rozsáhlý provozní řád a katalog hygienických pravidel. To pro český kadeřnický salon představuje dodatečnou finanční zátěž v řádu desítek tisíc korun ročně.
V případě restaurací a gastro provozů jsou si hygienické standardy ve všech sledovaných zemích podstatně bližší, neboť vycházejí z přímo použitelného potravinového práva EU, registraci potravinářského podniku a ze zavedení systému HACCP. Česká republika si však udržuje vyšší administrativní náročnost zapojením hygienických stanic do kolaudačních řízení a trvajícím požadavkem na řemeslnou živnost pro hostinskou činnost. Zajímavým paradoxem je naopak oblast prodeje alkoholu v restauracích, kde je česká úprava vůči podnikatelům výrazně méně zatěžující než v zahraničí. Zatímco v ČR je koncese vyžadována výhradně pro prodej lihovin za minimální poplatek, Nizozemsko, Dánsko a především Irsko uplatňují pro prodej jakéhokoliv alkoholu drahé a byrokraticky náročné licenční režimy spojené se soudní certifikací či požadavky na stavební úpravy a ventilaci.
Evropská pravidla týkající se prodeje „ze dvora“ ponechávají členským státům prostor pro vlastní úpravu konkrétních požadavků, což se projevuje v různých režimech a provozních standardech. Například u přímého prodeje syrového mléka Česká republika vyžaduje předběžný souhlas veterinární správy, přičemž nastavení provozních parametrů je srovnatelné s Nizozemskem, má liberálnější podmínky chlazení i doby prodeje než Dánsko, zatímco Irsko pro tyto prodeje stavoví jen množstevní omezení a spoléhá na obecnou odpovědnost producenta za nezávadnost syrového mléka.
