Sankce patří k hlavním nástrojům evropské politiky vůči Rusku. Jejich účinnost však oslabují rozdíly ve vymáhání, energetické závislosti i nejednotný postup spojenců. Studie Borise Kaliského a Pavla Havlíčka hodnotí evropskou a českou sankční politiku za uplynulý rok a navrhuje, jak omezit ruské příjmy a dodávky pro válečný průmysl.
Hlavní zjištění
- Účinné sankce vyžadují důsledné uplatňování, jasné rozdělení pravomocí a dostatečné analytické a vyšetřovací kapacity.
-
Omezení ruských příjmů z energetiky vyžaduje důraznější postup proti stínové flotile, ukončení dovozu ruských fosilních paliv a odstranění závislosti na ruském jaderném palivu a souvisejících technologiích.
-
Vývozní kontroly je třeba zaměřit na potřeby ruského vojenského průmyslu a dodavatelské, finanční a přepravní sítě ve třetích zemích, zejména v Číně.
-
EU a její partneři by měli odstranit mezery mezi svými sankčními režimy a sdílet důkazy využitelné při vyšetřování i zařazování na sankční seznamy.
-
Imobilizovaná ruská státní aktiva mohou přinést další prostředky pro Ukrajinu. Využití samotné jistiny však vyžaduje společné řešení právních a finančních rizik.
-
Česko by mělo zlepšit kvalitu údajů o skutečných majitelích a odstranit mezery v sankční legislativě.
-
Imobilizovaná ruská státní aktiva nabízejí další možnosti financování Ukrajiny. Využití samotné jistiny však vyžaduje společné řešení právních a finančních rizik, která dnes nese především Belgie.
-
Česko by mělo posílit analytické a vyšetřovací kapacity, zlepšit kvalitu a dostupnost údajů o skutečných majitelích a odstranit zbývající mezery v sankční legislativě.
