Policy brief rozkrývá vnitřní motivace klíčových hráčů a dynamiku jejich vztahů. Popisuje, jak se protínají odlišné priority vládních stran, prezidenta republiky, parlamentní opozice, ale i soukromého sektoru a státní správy. V druhé části se zaměřuje na výhled do budoucna: pojmenovává oblasti, kde lze v české zahraniční politice počítat se stabilním kurzem, a naopak identifikuje témata, jejichž vývoj zůstává v dnešním dynamickém prostředí nejistý a vyžaduje zvýšenou pozornost.
Hlavní zjištění
- Kontinuitu s postoji předchozí vlády lze očekávat ohledně členství v EU a NATO obecně a také v pokračující podpoře Izraele.
- Jasnou změnou směru, u níž se očekává, že přetrvá po celé funkční období vlády, je vlažný přístup k podpoře Ukrajiny, krátkodobější transakční a ekonomicky orientovaný přístup a přetrvávající vícekolejná zahraniční politika.
- Oblasti, v nichž další vývoj zůstává nejistý, představují budoucí pozice Česka v rámci EU a vztahy s evropskými institucemi, výdaje na obranu a reálný význam visegrádské spolupráce.
- Postavení České republiky v EU čelí potenciální destabilizaci, pokud by se vláda dostala do konfliktu s institucemi EU v otázkách právního státu.
- Eskalující konflikt ohledně obvinění ze středu zájmů a spory o dotace z EU spojené s Andrejem Babišem by ho mohly dotlačit k politické izolaci. Je ale nepravděpodobné, že by se Babiš stal ideologickým lídrem proudu spojeného s Patrioty pro Evropu.
- Ačkoli diskuse o členství v NATO nejsou na pořadu dne, koaliční strany kličkují ohledně vyšších obranných výdajů. Tento přístup by mohl být narušen silnějším tlakem spojenců či případnou politickou marginalizací. Nejvýznamnější posun by však mohl vzejít zevnitř, a to na základě zvýšeného vnímání ruské hrozby ze strany domácí veřejnosti.
- Přestože Babišova vláda prioritizuje revitalizaci visegrádské spolupráce – a nachází silnou společnou řeč s partnery z V4 v otázkách rozpočtu EU, průmyslové politiky a migrace – tato regionální renesance čelí strukturálním zranitelnostem.
- Prezident Pavel zůstává nezávislým zahraničněpolitickým aktérem, zejména v otázkách Ukrajiny a obrany; parlamentní opozice prosazuje vůči vládě alternativní postoje, zatímco zůstává slabá a převážně reakční. Byznys a profesionální státní aparát působí jako limity a zdroje kontinuity.
