Zatímco některé státy svůj přístup zpřísňují a na Čínu nahlížejí především jako na bezpečnostní výzvu, jiné si zachovávají pragmatické ekonomické vztahy, případně aktivně usilují o užší politickou a obchodní spolupráci. Výsledkem tak není regionální sbližování, ale naopak rostoucí rozdíly – politický význam Číny se v mnoha zemích mění rychleji než samotné ekonomické vztahy s Pekingem.
První Central and Eastern European China Policy Audit 2025–2026 mapuje tyto rozdílné trajektorie a sleduje vývoj v regionu od ledna 2025 do července 2026. Identifikuje pět hlavních přístupů – bezpečnostně orientované skeptiky, řízené pragmatiky, tranzitní případ, politické otevírání se Číně a strukturálně omezené aktéry. Zároveň zdůrazňuje, že nejde o pevně dané skupiny, ale o proměnlivé politické logiky, které se mohou v závislosti na domácím politickém vývoji měnit. Klíčovou otázkou tak již není, zda je daná země „pro“, nebo „proti“ Číně, ale jakou roli její vláda Pekingu přisuzuje v oblasti bezpečnosti, hospodářského rozvoje a širší zahraničněpolitické strategie.
