REPORTÁŽ Slovní pošťuchování mezi prezidentskými kandidáty. To provázelo jejich vzájemnou debatu o zahraniční politice v pražském hotelu Marriot. Fischer dokazoval, že umí anglicky, Zeman hýřil bonmoty, Sobotka byl naopak vážnost sama a Dientsbier se choval mladicky kousavě. Mírné nesváry mezi ně zanesly otázky ohledně evropské integrace, předvolebních průzkumů či členství v KSČ.

U vchodu do hlavního sálu hotelu Marriot se ještě zájemci o Hrad Jan Fischer, Miloš Zeman, Přemysl Sobotka a Jiří Dientsbier chovali družně. Zapózovali pro skupinové fotografie, občas se zasmáli vtipu. Spíše než protivníci na předvolebním kolbišti připomínali dobré známé. To se ale změnilo při debatě, kterou v roli obecenstva sledovali třeba textař Michal Horáček, politik Roman Joch, bývalý klíčový velvyslanec Jaromír Novotný či novinářka Lída Rakušanová. K žádné agresivní přestřelce nedošlo, ale pár slovních šťouchanců si přesto debatující udělili.

Státní zájem

Akci moderoval Jan Pokorný a hned v počátku omluvil Karla Schwarzenberga, že se kvůli vytíženosti nezúčastní. Ohledně současných prezidentských voleb v USA všichni projevili podporu Baracku Obamovi, jen Sobotka je pro Mitta Romneyho. A pak se již šlo na státní zájem. Ten definovali všichni velmi podobně. „Prezidenti slouží své funkci a podílí se na vytvoření co nejlepší značky zemi, což se pak odráží v tom, jak o ní cizinci smýšlí,“ řekl Fischer. „Prezident by měl moderovat debatu napříč celým politickým spektrem, protože základní cíle zahraniční politiky by měly být stanoveny na delší dobu, než jen na čtyři roky,“ sdělil Dientsbier.

Podle Zemana by mělo být Česko v rámci Evropské unie velmi aktivní, co se transevropských energetických, dopravních a jiných sítí týče. V prosazování svých zájmů by se mělo spojovat s podobně velkými zeměmi, takže nejen jednat z pozic Visegrádské čtyřky, ale sjednat spojenectví i se zeměmi Beneluxu.

Atomovka v Iránu

Všichni se také víceméně shodli na tom, že by velvyslanci neměli být obchodovatelným politickým artiklem. „Kdyby byl Lubomír Zaorálek ministrem zahraničí, tak bych skřípěl zuby, ale museli bychom se dohodnout,“ sdělil Sobotka k jedné z otázek. Přes Google pak kladli debatérům otázky tuzemští odborníci na mezinárodní vztahy ze zahraničí. Padla otázka ohledně vývoje atomové zbraně v Iránu. „Patřím k ultrajestřábům. V rukou náboženských šílenců může i jedna atomová bomba být zbraní posledního soudu a velmi nebezpečnou. Kdyby se Irán blížil k dokončení výzkumu, nevyloučil bych jako možnost reakce ani vojenský zásah,“ řekl Zeman. Ostatní však vyjádřili přesvědčení, že nejlepší bude diplomatické řešení a možnost preventivního útoku vyloučili. Snad jen Sobotka si posteskl nad tím, že americký prezident Obama zrušil projekt protiraketového deštníku, jehož součástí mohl být i radar v Brdech.

Lidská práva

Několikrát byla v debatě zmíněna otázka ochrany lidských práv versus nutnost udržovat dobré vztahy se silnými světovými ekonomikami. Nejdřív ji nadnesl viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Radek Špicar. Dientsbier naznačil, že nejde až tak o protichůdné hodnoty a je třeba jít třetí cestou, kde bude vše v souladu. Fischer také prohlásil, že to není tak „black and white“. Sobotka vyjádřil přání, abychom se nechovali jako v devadesátých letech, kdy Václav Havel za velkého potlesku utlumil zbrojní průmysl a naše místo na světovém trhu obsadily jiné země, například Francie. Zeman zase sdělil, že není potřeba pronášet silácká veřejná prohlášení, protože třeba s představiteli Číny se lze při interních jednáních domluvit i ohledně lidských práv na lecčems. „Nechci, aby Česko bylo myší, která řve,“ dodal. „Kdyby se však český diplomat přátelsky setkával s Dalajlámou, konvertoval k buddhismu a tak dále, vadilo by mi to méně, než kdyby třeba nedodržoval pracovní dobu,“ podotkl ještě Zeman.