PRAHA Když ministr zahraničí Lubomír Zaorálek přijel do Ázerbájdžánu, země, kde vládne tvrdou rukou prezident Ilham Alijev, otevřel i téma porušování lidských práv. Podnikatelé a Hrad v tu chvíli skřípali zuby. Když pak Zaorálek podepsal česko-čínskou deklaraci a podle mnohých tak dal přednost byznysu před lidskými právy, podnikatelé a straníci si zase Zaorálka nemohli vynachválit.

A tak je to se vším. Zaorálek se dostal do nelehké pozice, kritiku slyší v podstatě ze všech stran. Ale může si za to do značné míry sám, protože ve svých postojích lavíruje.

Moc pravdy a lásky

Paradoxně nejvíce ho peskují spolustraníci. Hlavně na počátku ukrajinské krize, když ministr zaujal silně protiruské stanovisko, se už v kuloárech hledal jeho nástupce. Kvůli tlaku z ČSSD pak Zaorálek svou tvrdou rétoriku o něco zmírnil. Což také jeho spolustraníci kvitovali. „Oceňuji, že v tomto směru pan ministr ubral. Nechal se ovlivnit názory premiéra,“ říká jeho dlouholetý vnitrostranický kritik poslanec Jaroslav Foldyna a dodává: „Postoje pana Zaorálka často nejsou odlišné od postojů předchozího ministra Schwarzenberga. Snaží se vyhovět našim představám, ale přitom za sebou má stále pocit pravdy a lásky,“ dodává poslanec, který v sociální demokracii patří k zemanovskému křídlu. Intelektuály v občanské společnosti zase dráždí „antihavlovské“ tažení ministrova náměstka Petra Druláka, který označil dosavadní pojetí české zahraniční politiky za chybné. S tímto tvrzením nesouhlasí ani analytici. Podle nich totiž měla lidskoprávní zahraniční politika Česka jednu velkou výhodu: byla prostě specifická. „Česká republika byla z hlediska zahraniční politiky výjimečná. Hodně jsme akcentovali lidská práva – vůči Kubě, Bělorusku, Číně. Bylo to i slyšet na půdě EU, říkali jsme prostě něco jiného než mainstream. Když tuto rétoriku změníme, pak zapadneme,“ říká analytik Asociace pro mezinárodní otázky Václav Kopecký.

Zaorálkovo hledání

Spoustu nepřátel – a to i mezi koaličními partnery – si Zaorálek udělal podpisem česko-čínské deklarace, ve které zdůraznil, že Tibet je neoddělitelnou součástí čínského území. Deklaraci schvalovala celá vláda, po vášnivé debatě pro ni však nezvedli ruku jen tři zástupci KDU-ČSL. „Nesouhlasili jsme s mnohými formulacemi v této deklaraci, ale přehlasovali nás, musíme to akceptovat,“ říká ministr zemědělství Marian Jurečka. Ministerstvo zahraničí deklaraci hájí, tvrdí, že nebyla v ničem výjimečná. „Byla ve shodě s obdobnými deklaracemi zemí EU. Na schůzce ministrů jsem byl a pan Zaorálek opravdu problematice lidských práv věnoval skoro 20 minut,“ řekl náměstek Martin Tlapa. Podle analytiků se Zaorálek stále spíše hledá. „V programovém prohlášení vlády není o zahraniční politice téměř nic, proto musí ministr balancovat mezi různými zájmy,“ dodává Václav Kopecký.