Společnost Baidu byla založena v Pekingu v roce 2000 a dnes kontroluje přibližně 70% čínských dotazů na vyhledávání. Google se v Číně pohybuje pod 25%. Taková situace ale není pro Google neobvyklá. V zemích, které nepoužívají latinku, ho většinou překonávají lokální vyhledávače. V rámci boje s Baidu letos Google v Číně zpřístupnil stovky tisíc nahrávek ke stažení zdarma. Baidu začínala jako stránka pro stahování ne vždy legálních mp3 a získala díky tomu silnou pozici, protože v Číně se 99% hudby získává ilegálně. Baidu také nabízí různá online fora, která Číňané rádi používají, protože není nutné odhalovat identitu a fungují i s pomalejším připojením. Zástupci společnosti si lépe rozumí s úřady pro cenzuru internetu a snadno navazují spolupráci s velkými čínskými internetovými společnostmi. Baidu představuje pro Číňany prostě čínskou stránku, což ovlivňuje i velmi šikovný marketing značky. Západní firmy většinou nedokážou čínského zákazníka takovým způsobem oslovit, protože neznají tak detailně čínské prostředí.

Samotné jméno společnosti Baidu je slovo z osmset let staré básně z dynastie Song, které znamená „stokrát“. Poslední virální reklamní kampaň Baidu se nese ve velmi silném národním duchu. Pointa vychází z hongkongského filmu jménem Tchang Po Chu Tien Čchiou Siang, kde jako hlavní hrdina vystupuje Tchang Po Chu, známý čínský básník z dynastie Ming. V jedné scéně tohoto filmu je ukázka velmi oblíbené aktivity ze staré Číny, která symbolizuje „veršový souboj“. Jeden ze zúčastěných přednese krátký verš, zatímco druhý musí zachovat strukturu verše a rozšířit jeho smysl. Kdo nejlépe dodržuje verš a vymyslí nejlépe znějící báseň, vyhrává. („veršový souboj“ lze shlédnout na youtube v čínštině pod http://www.youtube.com/watch?v=BFspcSTdvEE právě ve filmu Tchang Po Chu Tien Čchiou Siang).

V reklamě se ve veršovém souboji utkává Tchang Po Chu se západním obchodníkem. Obchodník vymyslí první verš, který zní: „Já vím, ty nevíš, já vím, ty nevíš“. Básník však do verše přidá pár čárek a teček, a hned pozmění jeho znění na: „Já vím. Ty nevíš. Já prostě vím. Ty nevíš, že já to vím“. V čínštině je velmi důležitá struktura věty a pořádek slov. Slova zůstanou stejná, ale přesunutím interpunkčních znamének se zcela změní význam jednotlivých vět. Spojky v českém překladu v originále vůbec nejsou, protože čínština je do značné míry kontextový jazyk. Tím pádem je dominance čínského básníka dokonalá, protože pomocí několika čárek vítězí. Cizinec opět odpovídá: „Já vím“. Věta „Wo pchu č‘ tao“ (já ne/vím) je jedna z prvních vět, kterou se každý student čínštiny nebo turista ze Západu naučí velmi brzo, protože se v mnoha situacích hodí. Tchang Po Chu pokračuje a hbitě změní čárky v odpověď: „Já tě znám, ty mě neznáš. Já vím, že ty mě neznáš. Já vím, že ty nevíš“. V podobném duchu se dále odvíjí souboj mezi cizincem a čínským básníkem, který nad cizincem duševně zvítězí, stejně jako ve výše zmíněném filmu, ve kterém protivník začne plivat krev, jako kdyby bojoval se zbraněmi a ne s verši. Baidu rozumí čínsky lépe, hlásá na konci reklama, a přímo tak naráží na problémy Googlu se správným rozklíčováním čínských znaků zadávaných do vyhledávače. Básník Tchang Po Chu tak nad Googlem zatím s přehledem vítězí.