Ze statistik Transboundary Freshwater Dispute Database vyplývá, že spory o vodu prozatím vedou spíše ke spolupráci mezi státy než k vyhroceným konfliktům. Samozřejmě tyto údaje zahrnují i části světa, kde je ozbrojený konflikt o vodní zdroje téměř vyloučen, jako je Evropa (spory o vodu v tomto regionu se mohou dostat na úroveň sporu mezi Slovenskem a Maďarskem ohledně vodního díla Gabčíkovo-Nagymaros ). Na druhé straně pro oblast Středního východu je voda jedním z komplexu možných zdrojů konfliktů. Zejména v regionu Blízkého východu, v povodí řeky Jordán, tvoří voda v kombinaci s dalšími faktory komplikaci pro mírové řešení izraelsko-palestinského konfliktu, jeden ze zdrojů nepokojů. Vzhledem k růstu populace v regionu kombinovaným s nerovnoměrným rozdělením vodních zdrojů může právě zde dojít k naplnění pesimistických (či realistických) předpovědí, mezi které patří války o vodní zdroje.

Turecko hraje v otázce vodních zdrojů na Středním východě jednu z klíčových rolí. V zájmu zajištění dostatečného přísunu vody do celého regionu vystoupilo na přelomu 80. a 90. s ambiciozní iniciativou na vybudování tzv. „Peace Pipeline Project“, který měl dodávat vodu z řek Seyhan a Ceyhan přes celý Střední východ až do Jemenu. 25. března 2004 podepsalo Turecko s Izraelem dohodu o prodeji vody z řeky Manavgat do Izraele. Dohoda, která bývá označována „voda za zbraně“, protože část platby měla být hrazena dodávkou vojenského hardwaru pro tureckou armádu, byla nakonec počátkem roku 2006 odmítnuta izraelskou stranou. Stalo se tak těsně předtím, než měla vstoupit v platnost a pravděpodobným důvodem je vysoká cena vody, která měla být dopravovaná tankery. Nejdůležitějším faktorem však je, že v Turecku pramení dva veletoky – Eufrat a Tigris (turecky Fırat a Dicli). Společné povodí Eufratu a Tigridu se již v minulosti stalo předmětem několika kontroverzí. Již delší dobu vzbuzuje největší nevoli států na dolním toku program turecké vlády Great Anatolian Project.

Great Anatolian Project (GAP) a povodí Eufratu a Tigridu

Velký nebo Jihovýchodní anatolský projekt je gigantickým a zároveň kontroverzním programem. Po úpravách, které vedly k většímu respektování ekologických faktorů, se GAP dostalo podpory od Rozvojového programu OSN (UNDP – United Nations Development Programme) jako rozvojovému projektu, jehož cílem je ekonomicky oživit velmi zaostalý jihovýchod Turecka. Má se zde vytvořit 3.5 milionu pracovních míst a v kontextu celého Turecka dojde ke zdvojnásobení plochy zavlažované zemědělské půdy. Následkem toho má být téměř ztrojnásobena produkce bavlny.

Tento projekt se zcela zásadním způsobem dotýká povodí Eufrat-Tigris. Aby bylo možné dosáhnout požadované závlahy, bude nutno postavit 22 přehrad. Součástí projektu je rovněž výstavba 17 hydroelektráren. To zcela pochopitelně znepokojuje státy jež se nacházejí na dolním toku Eufratu a Tigridu – Sýrii (Eufrat) a Irák (Eufrat, Tigris). Podle odhadů by spuštění GAP v plném měřítku mohlo způsobit na toku Eufratu až 40% pokles průtoku v Sýrii a více než 80% v Iráku. Ovšem kvantita vody, byť je to důležitý faktor, je jen jedním problémem, který obvykle znepokojuje státy na dolním toku mezinárodního povodí.

Druhým aspektem je kvalita vody. U projektu jakým je GAP, zaměřeném na zemědělskou produkci, je nutno počítat i s nižší kvalitou vody způsobenou používáním hnojiv apod. Pěstování bavlny, které je v této oblasti rozšířené, v tomto směru více zatěžuje životní prostředí.

S podobným problémem se stejně jako Mezopotámie již několik desetiletí potýká povodí Syrdarji a Amudarji ve Střední Asii. Syrdarja pramení v Kyrgyzstánu, kde je z energetických důvodů předmětem regulace a pokračuje tokem do Ferganského údolí v Uzbekistánu. Zde je voda právě využívána k pěstování bavlny. Výsledkem je značně zredukované a znečištěné povodí, které se po překonání území Kazachstánu vlévá do Aralského jezera. Jelikož druhý přítok Aralu Amudarja je na tom podobně, výsledkem je ekologická katastrofa obrovských rozměrů.

Přestože situace na povodí Eufratu a Tigridu je potenciálně konfliktní, ozbrojený konflikt je v blízké budoucnosti velmi nepravděpodobný. Důvody jsou zřejmé: vnitřní nestabilita Iráku a izolovanost syrského režimu na jedné straně, vojenská síla a geopolitické postavení Turecka na straně druhé. Dokončení GAP nestojí prakticky nic v cestě, přesto by se turecká vláda měla vyhnout unilaterálnímu řešení. Právo státu zacházet s mezinárodním povodím na svém území podle své libosti (tzv. Harmonova doktrína) je nyní nahrazováno principem rozumného a rovného využívání vodních zdrojů. Jednání z pozice síly státu na horním toku sice neznamená pro Turecko akutní ohrožení, ale znamená, že povodí Eufratu a Tigridu bude i nadále zdrojem nestability, což může v konečném důsledku poškodit cíl GAP. Dobrým signálem je ustanovení třístranné Společné technické komise povodí Eufratu a Tigridu mezi Tureckem, Sýrií a Irákem, jejímž cílem je dosáhnout konsensu ve společném užívání povodí. Právní úprava tohoto mezinárodního povodí, která by zahrnovala všechny strany je nesmírně žádoucí, neboť je zřejmé, že turecko-syrská dohoda z roku 1987 upravující průtok Eufratu je nedostačující.

Statistiky místo závěru

Údaje TFDD ukazují, že v průběhu 90. let značně vzrostl počet interakcí mezi státy týkajících se vody. V roce 1987 to bylo méně než 40, zatímco v roce 1996 více než 160. To potvrzuje rostoucí roli vody v mezinárodních vztazích. Statistiky rovněž ukazují, že v případech, kdy došlo k ozbrojené konfrontaci kvůli vodním zdrojům, se jednalo o dvoustranné spory. S rostoucím počtem účastníků sporu roste také míra kooperace. Podíl konfliktních a kooperačních událostí je stále zcela v pozitivním poměru směrem ke spolupráci. K otevřené válce o vodní zdroje zatím nedošlo. Oblast Středního východu však může být jedním z prvních příkladů.

V textu je pracováno s termínem Střední východ – Middle East, který je geograficky ohraničený na severu Tureckem, na jihu Jemenem, na západě Egyptem a na východě Iránem. Termín Blízký východ (Near East) se vztahuje na území Levanty, tj. dnešní Sýrie, Libanonu, Jordánska, Izraele a území Palestinské samosprávy, a Egypta.

Všechny údaje zde uvedené jsou převzaty z článků a publikací, které jsou k dispozici na stránce TFDD.