Ruský režim trpí také slabou ekonomickou odolností. To od začátku roku ještě umocnil pád cen energetických surovin a spory se Saudskou Arábií a dalšími zeměmi kartelu OPEC, které se jen částečně zlepší dohodou ve formátu OPEC+ ze začátku minulého týdne.

Kromě toho se od počátku pandemie spekulovalo o připravenosti ruského zdravotního systému, zejména pak v ruských regionech. Zdravotnictví trpí špatnou vybaveností a nedostatkem vybavení či jeho zastaralostí jako v případě starých sovětských ventilátorů, které používají některé ruské nemocnice mimo Moskvu a Petrohrad.

Virus není ponorka Kursk

Při pohledu na špatnou výchozí pozici tedy o to více překvapí počáteční liknavost a zdrženlivá reakce ze strany ruského vedení v čele s Putinem. Byl to právě ruský prezident, který se až na výjimky k tomuto tématu nevyjadřoval, stáhl se do soukromí (pak dokonce do dobrovolné izolace) a přenechal řešení pandemie vládě a premiérovi Mišustinovi stejně jako starostovi Moskvy Sobjaninovi.

Že nepopulární opatření a každodenní management věcí jsou přenechány podřízeným, je ostatně modus operandi, tedy již od Putina známe z minulosti, jako v případě penzijní reformy či havárie jaderné ponorky Kursk.

Nicméně oba hlavní krizoví manažeři teď rozhodně nedostali volné pole působnosti, aby se jejich popularita příliš nezvýšila, a oni tak svého nadřízeného nepřerostli. Jak upozorňuje Centrum Carnegie v Moskvě, Putin od počátku vytvořil dvě paralelní koordinační centra a do vedení každého z nich postavil jednu z nejviditelnějších postav současné krize tak, aby si oba vzájemně konkurovali a samotného prezidenta nemohli mocensky ohrozit.

Z tohoto kontextu jasně vychází omezená a do velké míry paralyzovaná ruská reakce, která se od počátku vyznačovala slabou podporou ekonomiky a také neschopností šíření viru v ruské společnosti efektivně bránit.

Celý článek Pavla Havlíčka pro Hlídacípes.org najdete níže v odkazu.