MOSKVA/PRAHA Syrský diktátor Baššár Asad, který už ovládá jen úzký pás syrského území, možná přijde i o jednoho ze svých hlavních spojenců. Podle včerejší zprávy panarabského listu aš­Šark al­Avsat se od něj totiž odklání Rusko.

Skutečnost, že se postupně přibližují ruské a americké postoje k válce v Sýrii, připustil už minulý týden šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov, když hodnotil sérii diplomatických jednání s USA o syrské občanské válce. Ruský odklon od Asada by ale znamenal naprostý obrat v politice Kremlu, který syrského prezidenta podporuje během celého více než čtyři roky trvajícího konfliktu.

Aš­Šark al­Avsat vychází z tvrzení nejmenovaných diplomatů, podle nichž člen ruské delegace na jednom z mítinků o bezpečnostních hrozbách teroristických skupin přiznal, že Moskvě jde v Sýrii jen o „ochranu svých strategických zájmů, tamních menšin a územní celistvosti země“ – o Asadovi nepadlo ani slovo.

Zdroje ze syrské opozice listu zároveň prozradily, že Rusko stáhlo ze Sýrie necelou stovku svých diplomatů a poradců. Ti měli působit v damašských operačních centrech a podporovat syrskou armádu i šíitské hnutí Hizballáh, které stojí rovněž na straně Asadova režimu. Na letišti v syrské Hamě už prý také nepřistávají ruské letouny s vojenskou pomocí, ale jen ty z Íránu.

Rusové skutečně 28. května evakuovali ze syrské Latákie 84 lidí. Ruská agentura RIA Novosti cituje ruského konzula v Sýrii Karena Vasiljana, podle něhož šlo nejen o Rusy, ale i o Ukrajince, Bělorusy a Uzbeky. Ruských občanů mělo být 66. Kdo byli tito lidé, Moskva neupřesňuje. Důvody k náhlému obratu ruské blízkovýchodní politiky jsou dva – jedním je situace na bitevním poli, kde Asadův režim v posledních měsících výrazně ztrácí a fakticky už kontroluje jen úzký pás země mezi metropolí Damaškem a přístavem Latákie. Druhý souvisí s geopolitikou – Rusko se údajně snaží posílit vztahy se zeměmi Zálivu a nahradit tak obchodní výpadky v důsledku sankcí kvůli Ukrajině. Země Zálivu přitom stojí na opačné straně syrského konfliktu a usilují o Asadův pád stejně jako Západ.

K tomu je ale skeptický Václav Lídl, analytik z Asociace pro mezinárodní otázky, který se zabývá ruskou zahraniční politikou. Lídl připomíná ruské spojenectví s Íránem – pokud bude nadále trvat, těžko lze prý očekávat zlepšení vztahů třeba se Saúdskou Arábií.

Je otázkou, zda je to opravdu obrat ruské zahraniční politiky, nebo spíše taktizování, v minulosti už několikrát něco podobného proběhlo. Nemyslím, že by bylo pro Rusko nyní výhodné přestat Asada podporovat,“ říká analytik. Pro udržení současné politiky podle něj hovoří i další fakt: „Spousta islamistů ze severního Kavkazu šla bojovat do Sýrie, a tak je v ruském zájmu, aby se tamní konflikt co nejvíce protahoval,“ poukazuje na riziko, že se zkušení bojovníci s kontakty v arabských zemích vrátí do Ruska.

Podle ruských komentátorů se ale ministrovi zahraničí USA Johnu Kerrymu povedlo na nedávné schůzce v ruském letovisku Soči přesvědčit Vladimira Putina, aby učinil některé kompromisy na Blízkém východě výměnou za to, že Washington zmírní tlak na Moskvu kvůli Ukrajině. Těmi kompromisy mělo být právě ukončení podpory Asada.

Fakt, že Rusko svému blízkovýchodnímu spojenci příliš nevěří, připomněl v listu The Jerusalem Post Nikolaj Kožanov z moskevského Carnegieho centra. Asad totiž v minulosti zvažoval i sblížení se Západem a odmítl se také zbavit čečenských bojovníků, kteří v Sýrii hledali úkryt. Dnes je pravděpodobné, že někteří z nich bojují právě proti Asadovi. „Rusko nebojuje za Asada, ale za jeho režim,“ myslí si Kožanov s tím, že Moskva sice může stáhnout poradce, ale vojenská podpora bude dál pokračovat.

Milan Rokos, Petra Procházková