Oba rodiče varšavského rodáka Jarosława Kaczyńského působili za války v odboji, jeho otec se dokonce účastnil varšavského povstání proti německé okupaci v roce 1944.

Kaczyński vystudoval práva a už v 70. letech začal působit v protirežimních organizacích. Podílel se i na jednáních u kulatého stolu na konci 80. let, díky kterým došlo k poklidnému a postupnému odevzdání moci polskými komunisty.

Od 90. let je stálou součástí polského politického života. Na všem spolupracoval se svým bratrem Lechem, který 10. dubna 2010 zahynul při letecké katastrofě u Smolenska.

Nedokončená revoluce

Bratrům Kaczyńským se začalo v politice dařit teprve od roku 2001, kdy na troskách končící pravicové vlády založili stranu Právo a spravedlnost (PiS). V 90. letech je potkávaly dílčí úspěchy i velké porážky.

Dokonce se svojí tehdejší stranou vypadli na jedno volební období z parlamentu. Právě s poukazováním na nešvary 90. let se jim podařilo nakonec prorazit a v roce 2005 vyhrát prezidentské i parlamentní volby.

Ideologii své strany postavili na kritice dohod u kulatého stolu. Ty sice podle nich umožnily poklidný přechod k demokracii, ale zároveň zakonzervovaly staré kádry ve veřejných institucích, médiích, byznyse a některých politických stranách. Pojí je údajně jakýsi tajný svazek, jenž neumožňoval proniknout skutečným, tradičním a konzervativním proudům k vlivu na řízení státu. Polsko tak nemělo svoji pravou tvář založenou na pospolitosti a tradici.

Jedinou cestou k překonání hypotetického souručenství temných sil – do kterého se adaptuje i nová generace – je silná centralizovaná vláda, jež dá institucím nový smysl. Jak uvedl v roce 2013 v rozhovoru pro deník Rzeczpospolita: „Polský státní aparát nebyl znovu vytvořen, je pouze mutací aparátu komunistického.“ Přetvoření polského státu se stalo celoživotní misí Jarosława Kaczyńského.

Fiasko IV. republiky

Rok 2005 byl rokem úspěchů pro bratry Kaczyńské. Lech Kaczyński se překvapivě stal prezidentem a Jarosław přivedl k vítězství v parlamentních volbách Právo a spravedlnost. Přišli s razantním
politickým stylem a uceleným projektem nového státu, IV. republikou. Ta měla zastoupit právě postkomunistickou III. republiku, jež byla prožraná korupcí, mafiánskými dohodami mocných
a obavou ze skutečného vyrovnání se s minulostí.

Kýžené změny ale byly realizovány často amatérsky a zbrkle. Právo a spravedlnost bylo navíc závislé na vrtkavosti svých koaličních partnerů, kteří díky svým vlastním problémům nakonec dovedly vládu k pádu hned po dvou letech pokusů o konzervativní revoluci. A nutno dodat, že samotné Právo a spravedlnost se o kompromitaci koaličních partnerů přičinilo a konec nepovedeného vládnutí přijalo vlastně s úlevou.

Z první vládní zkušenosti si vzal Jarosław Kaczyński přinejmenším dvojí ponaučení. Zaprvé vyžaduje úplnou loajálnost, zadruhé ví, že na vládnutí je třeba se dobře připravit.

Smolenská tragédie

Pro pochopení osobnosti Jarosława Kaczyńského je zapotřebí nahlédnout i do jeho soukromého života. Tuto stránku nikdy nevystavoval na odiv a je pravda, že není moc o čem hovořit.

Kaczyński žije sám. Na rozdíl od svého bratra Lecha se nikdy neoženil. O bratra přišel v roce 2010 při letecké katastrofě. Podle jeho veřejných vystoupení je však patrné, že se s touto tragédií zcela nesmířil. Nesouhlasí s výsledky vyšetřování a vyslovuje teze o atentátu či zanedbání ze strany tehdejší vlády

Smrtí Lecha Kaczyńského tak Jarosław přišel nejen o lidsky nejbližšího člověka, ale zároveň i o politického spolupracovníka.

Vždy si dělili role. Lech byl tradičně hlavní tváří strany – dlouhodobým předsedou, primátorem Varšavy a později prezidentem. Jarosław se pohyboval v jeho stínu. Držel pohromadě politickou stranu a staral se o personální záležitosti.

Na rozdíl od jiných politických lídrů není za jeho konáním žádná skrytá agenda. Nepotřebuje hromadit majetek, ani rozšiřovat své podnikatelské impérium. Jeho politický program je autentickým projevem vlastního světonázoru.

Uspěje?

Výhra Práva a spravedlnosti v prezidentských i parlamentních volbách v loňském roce mohla vytvořit dojem, že se Poláci s pohledy Jarosława Kaczyńského ztotožňují. Avšak je důležité připomenout, že Kaczyński – vědom si své neoblíbenosti – ustoupil před posledními volbami do pozadí. Jak dnešní prezident Andrzej Duda, tak premiérka Beata Szydłová představovali pro voliče přívětivější alternativu. Dnes sice Kaczyński o všem podstatném rozhoduje, ale formálně stát řídí jiní.

Zadruhé voliči díky skvělé kampani na Kaczyńského kritický pohled vůči poslednímu čtvrtstoletí polského vývoje pozapomněli. Doufali, že Právo a spravedlnost se zaměří na hospodářský a sociální program, nikoli na zápas s veřejnými institucemi.

Současné změny v Polsku – obsazení veřejných médií, rozvolnění pravidel jmenování vedoucích představitelů státní služby či ztížení rozhodování ústavního soudu – však vykazují Kaczyńského rukopis. A právě proti nim se začali Poláci bouřit.

Poláci nesouhlasí především s tím, že vše v jejich zemi šlo doposud špatným směrem. Podle průzkumů je více těch, kteří považují současnou hospodářskou situaci v Polsku za dobrou, než lidí s opačným názorem. Nadpoloviční většina si pochvaluje materiální poměry v domácnosti, pozici v zaměstnání i kvalitu života. Před deseti lety vnímalo ekonomickou situaci v zemi pozitivně jen 10 % Poláků, zatímco asi polovina ji hodnotila negativně a ostatní ji nepovažovali za ani dobrou ani špatnou.

Poláci jsou jednoduše přesvědčení, že se jim žije stále lépe. Pozitivně nahlížejí i na evropskou integraci. Jsou rozhodně větší eurofilové než Němci či Francouzi, nemluvě už o Češích.

Z atmosféry tři měsíce po volbách je cítit, že si Poláci sice přáli změnu politického stylu, avšak nikoli konzervativní revoluci. Volební preference již Právu a spravedlnosti padají. Ve volbách získalo podporu 37,5 % voličů. Dnes by byli schopní oslovit kolem 30 % občanů. Na paty jim už dýchá nová Moderní strana mladého ekonoma Ryszarda Petrua, která není zatížena skandály minulé vlády.

Dodejme, že v ulicích velkých měst se konají několikatisícové demonstrace, a to ještě není plán Jarosława Kaczyńského zdaleka dokončen.

Bude-li Kaczyński trvat na realizaci svého životního programu, narazí. Ačkoli se s jeho názorem plně identifikuje asi čtvrtina voličů, kteří tvoří tvrdé jádro jeho voličů, širší podporu si uchová pouze, pokud upustí od radikálního programu. Prozatím se však zdá, že vsadil vše na jednu kartu.