Jaké jsou hlavní změny rok po Oranžové revoluci? Jak dalece splnil prezident Juščenko své volební sliby a v které oblasti zaostal za svými předvolebními sliby?

Ukrajina je po Oranžové revoluci nepochybně jiným státem. Za prvé se jiná atmosféra projevila ve svobodě projevu (svoboda politických názorů a svoboda slova) a to jsou neoddiskutovatelné úspěchy. Ty se projevují i v rostoucí aktivitě občanských organizací. Za druhé se nová vláda více stará o provádění reforem, které prospějí celé Ukrajině a ne jen hrstce oligarchů jako před tím. To je zvláště zřejmé v oblasti politických hodnot, jako je dodržování zákonů a lidská práva. Přestože případy jejich porušování nadále existuji, jak nám o tom dokládají nevládní organizace, celková situace se zlepšila a Západ nové vládě důvěřuje více.

Každopádně změna vládnoucí elity nutně nevede ke změnám celého systému, to je velmi pozvolný proces. Přestože 18 000 státních úředníků bylo po revoluci vyměněno, tento krok nepřinesl zatím žádné viditelné změny. V mnoha oblastech Ukrajina ve vývoji zaostává. Ke zřízení pěti milionů pracovních míst jak sliboval Juščenko se neuskutečnilo. Korupce je nadále velmi rozšířena. Jeden důležitý slib daný za revoluce, který hovořil o potrestání lidí odpovědných za zfalšování voleb, nikdy nebyl splněn – řada těchto lidí jsou nadále aktivní politici. Celkově chybí politická vůle k spojení různorodých zájmů v oranžovém týmu pro dobro státu (jako důsledek toho byla odvolána vláda Julie Tymošenkové), nedostatečná reformní strategie a nízká schopnost na všech úrovních reformy prosazovat a uvádět do praxe.

Z perspektivy plnění slibů daných před prezidentskými volbami Viktorem Juščenkem byla důležitá reprivatizace ocelářského podniku Krivorožstal, který byl prodán 24. října zahraničnímu investorovi Mittal Steel Co za 4.84 miliardy dolarů. V roce 2004 byl tento podnik prodán za pouhých 800 milionů dolarů ukrajinským podnikatelům, včetně nevlastního syna bývalého prezidenta Leonida Kučmy. Nicméně takto získané peníze byly skoro výhradně určeny na pokrytí schodku státního rozpočtu v roce 2005 a 2006, místo toho aby byly použity na podporu dalšího rozvoje země.

Jaký je názor veřejnosti, jak lidé vidí stávající situaci, zasáhly jejich životy nějaké velké změny?

Veřejné mínění je k chování vlády velmi kritické. Juščenko se těšil neuvěřitelné popularitě hned po volbách, ta však postupně klesala v průběhu roku. Podle různých průzkumů veřejného mínění podpora Juščenka samotného a prezidenta jako instituce klesala ze skoro 50% v únoru 2005 na úroveň kolem 18% v říjnu 2005. Podpora parlamentu se snížila z 28% na 7% a podpora vládě z 36% na 8%. To samé se týká Julie Tymošenkové jako další představitelky oranžového týmu. Její popularita spadla během roku z 41% na 17%. Výsledkem toho je že průzkumy veřejného mínění vede Strana regionů Ukrajiny (vedená Viktorem Janukovičem, jenž prohrál minulý rok v prezidentských volbách) a před nadcházejícími parlamentními volbami má podporu 17% voličů. Blok Julie Tymošenkové a stranu Naše Ukrajina Viktora Juščenka by každou volilo o něco více než 12% voličů. Celkově výsledky veřejného mínění ukazují rostoucí nedůvěru vládě a jsou způsobeny přílišnými očekáváními lidí hned po Oranžové revoluci, ale i nedostatečnou aktivitou části vlády.

Jak vidíte vztahy mezi prezidentem Juščenkem a expremiérkou Tymošenkovou a jaká je výhled do blízké budoucnosti? Jaké jsou hlavní důvody toho, že jejich spolupráce skončila,? Myslíte si, že budou spolupracovat alespoň do parlamentních voleb?

Vzhledem k dodatku k Ústavě Ukrajiny, který v stoupí v platnost v lednu 2006, moc přejde z rukou prezidenta do rukou parlamentu respektive vlády, to je zásadní, protože politické síly, které projdou do parlamentu , budou moci vytvořit stabilním většinu a efektivní vládu. Bude víc jak přirozené, když Juščenkova Naše Ukrajina a Blok Julie Tymošenkové budou spolupracovat v novém parlamentu v zájmu zachování počinů Oranžové revoluce a podpory provádění reforem. Každopádně v tuto chvíli je obtížné předpovědět jestli zvítězí osobní ambice nad strategickým uvažováním o prospěchu celé zemi.

Možnost, že by Tymošenková s Juščenkem spojili své síly a do voleb šli společně, je velmi malá. Nicméně, podstatnější je, aby spolupracovali po volbách a utvořili koalici v nově zvoleném parlamentu.

Rozpad oranžového týmu, jejímž hlavním důsledkem bylo odvolání vlády Julie Tymošenkové, měl několik příčin. Hlavním důvodem je hluboce zakořeněný konflikt mezi oběma stranami. Juščenkovi stoupenci tvrdí, že mnohé kroky, které podnikla Julia Tymošenková jako předsedkyně vlády, byly populistické a sloužily spíše k vylepšení obrazu Tymošenkové, než aby byly prováděny reformy. Naproti tomu stoupenci Julie Tymošenkové obviňují Juščenka z neschopnosti kontrolovat své blízké okolí, které je zkorumpované. Tento konflikt znemožňuje, aby se Juščenko a Tymošenková spojili před volbami, přestože obě strany zdůrazňují nutnost hledání řešení.

Jak vidíte vztahy mezi Ukrajinou a Ruskem? Na jaké úrovni jsou vztahy Moskvy s Juščenkem a nakolik se stále ještě dá očekávat zasahování Ruska do parlamentních voleb (jak jsme toho byli svědky v prezidentských volbách)?

Ukrajinsko-ruské vztahy se po prezidentských volbách změnily. Jsou více pragmatické a více průhledné a neoficiální styky, které hrály podstatnou roli za předchozí vlády, již nefungují. Vliv Ruska na Ukrajině pomocí neoficiální kontaktů ve vládních strukturách, který používalo Rusko s velkým úspěchem až dosud, již neexistuje. Rusko se nyní snaží najít jiné formy nátlaku. Krize s plynem, která vznikla v současné době, je příkladem tohoto tlaku.

Mimoto, Rusko se jistě pokusí ovlivnit průběh nadcházejících voleb na Ukrajině. Nicméně na rozdíl od případu prezidentských voleb v roce 2004, kdy Rusko podporovalo jednoho kandidáta naprosto otevřeně, tentokrát zvolí strategii neoficiálních konzultací a dohod s různými politickými stranami, jež jsou teď v opozici.

Celkově nejsou ukrajinsko – ruské vztahy v tuto chvíli jednoduché. Rusko není schopno akceptovat, že se Ukrajina vymaňuje z jeho oběžné dráhy a že úspěšně rozvíjí své vztahy s Evropskou unií a s NATO. V dlouhodobé perspektivě musí být navázání dobrých vztahů Ukrajiny a konečně i Ruska se Západem v zájmu Ruska, nicméně nyní to vnímá Rusko jako hru o všechno. V ukrajinské zahraniční politice zaujímá Rusko i nadále důležitou pozici, která je přirozeně dána stupněm ekonomické provázanosti, mezilidských, kulturních a symbolických vztahů. A samozřejmě i první zahraniční cesta Juščenka jako prezidenta vedla do Ruska. Nicméně zahraniční politika se zakládá na národních zájmech, Ukrajina chce hrát vůdčí demokratickou roli na postsovětském prostoru a integrovat se do NATO a EU.

Jaký je váš pohled na energetickou otázku (plyn, ropa) mezi Ruskem a Ukrajinou, jak to ovlivní vzájemné vztahy a zahraniční politiku obou zemí?

Za prvé je dobré mít v otázce energetické spolupráce na paměti, že zde existuje vzájemná závislost. Zatímco Ukrajina je závislá na ruské ropě a plynu, Rusko je závislé na transportním potenciálu Ukrajiny. 80% ruského plynu směřujícího do EU jde přes území Ukrajiny.

Snaha Ruska zvýšit s platností od začátku roku 2006 ceny plynu je příkladem ekonomického tlaku ze strany Ruska, které se tímto snaží podkopat důvěru ukrajinské vlády u obyvatel Ukrajiny. Na jednu stranu má Rusko právo zvednout ceny, které jsou v současnosti velmi nízké (50 dolarů za tisíc kubických metrů). Avšak cena nabízená nyní – 230 dolarů za tisíc kubických metrů, tedy téměř shodná s cenami pro EU- je neodůvodnitelná z hlediska cen ve východní Evropě a může být velmi škodlivá pro ukrajinskou ekonomiku, zvlášť pro průmysl, který se koncentruje na východní Ukrajině. Zatímco se Ukrajina odvolává na právní stanovisko, že Rusko nemůže měnit dohody uzavřené již dříve, Rusko má jiný názor. Obě strany (zastoupené ruským Gazpromem a ukrajinskou Ukrnaftou ) mají právo odvolat se k mezinárodní arbitráži, aby konflikt vyřešila, ale před tím než se tak stane řešení závisí na diplomatických schopnostech a informačních kampaních obou států.

Co si myslíte o plánu šíření demokracie do Moldavska a jeho realizaci?

Od prezidentských voleb na Ukrajině a Oranžové revoluci se Ukrajina snaží dostat se do role regionální mocnosti z pohledu prosazování demokracie na postsovětském prostoru. Nikdy před tím nebyla tato složka součástí ukrajinské zahraniční politiky. První pokus tohoto druhu se odehrál v dubnu na summitu GUAM v Kišiněvě. Volání po „vzniku zóny stability, bezpečnosti a prosperity, která bude blízká Evropské unii a bude se rozvíjet na základě pravidel a standardů Evropské unie“ to byl leitmotiv celého summitu. Nedlouho poté následovaly Borjomská deklarace a summit Společenství demokratické volby baltského, černomořského a kaspického regionu. Tato myšlenka stejně jako toto Společenství je především snahou o ukončení porušování lidských práv a vyřešení problémů regionu. Zároveň Ukrajina samotná se mnohými prohlášeními Evropské unii zavázala dbát na demokracii a lidská práva v mnohých státech, včetně Běloruska a ostatních států bývalého Sovětského svazu. Co se Moldávie týče, vývoz demokracie se jí netýká. Moldavská vláda byla legitimně zvolena a je proevropská. Ukrajina se zasazuje především v otázce Podněstří.

Můžete zmínit současné tendence v zahraniční politice Ukrajiny směrem k EU a NATO, co si myslíte o účasti Ukrajiny v SNS?

Od Oranžové revoluce se vztahy Ukrajiny s Evropskou unií a NATO výrazně zlepšily. Představitelé Ukrajiny byli srdečně přijati v mnohých státech Evropské unie, Juščenko dostal možnost promluvit v Radě Evropy, v Evropském parlamentu a parlamentu Německa. Summit EU-Ukrajina, který proběhl 1. prosince, se konal za účasti nejvyšších představitelů EU, Ukrajině byl konečně přiznán statut tržní ekonomiky a začala jednání o usnadnění vízového režimu. Navíc EU vyjádřila spokojenost s plněním Akčního plánu EU-Ukrajina. Ukrajina se také přestala zaměřovat na otázku členství, což před tím zavedlo jednání s EU na mrtvý bod, místo toho se soustředila na domácí složky evropské integrace, to znamená na provádění akčního plánu. To je pozitivní změna.

Podobným způsobem se zlepšily i vztahy Ukrajiny a NATO. V dubnu zahájilo NATO „intenzivní dialog“ s Ukrajinou o ukrajinských aspiracích na členství a souvisejících reformách. I pokud toto nepovede k členství v NATO, je to důležitý krok tímto směrem. Ukrajina předpokládá, že bude schopná vstoupit do NATO před rokem 2009. Co se SNS týče, je to v podstatě nefunkční organizace, která slouží pouze jako forum pro politické představitele.

Iryna Solonenko je ředitelkou evropského programu International Renaissance Foundation od května 2004. V letech 2000 až 2004 pracovala v EastWest Institute v Kyjevě. Vystudovala dějiny na Kyjevsko-Mohylevské akademii v Kyjevě a mezinárodní vztahy a evropská studia na Středoevropské universitě v Budapešti. Názory prezentované v rozhovoru nemusí vyjadřovat stanovisko International Renaissance Foundation a mohou být interpretovány pouze jako mínění Iryny Solonenko jako soukromé osoby.

Rozhovor vyšel ve spolupráci s časopisem http://www.russkiivopros.com/.