Twiplomacie ve službách soft power
Diplomacie není jen o diplomatech, stejně jako twiplomacie není jen o tweetujících ambasádách a ministrech zahraničí. Je zde šedá zóna nestátních aktérů. Jak jsme na tom v Čechách?
Od e-diplomacie k soft power
Zrekapitulujme si nejdříve pár pojmů. Již dříve jsem na Mediainfu psal o e-diplomacii, tj., zjednodušeně řečeno, o použití internetu včetně sociálních sítí pro diplomatické účely. Pak jsem v rámci daného tématu zabrousil o něco hlouběji a podíval se na tzv. twiplomacii, která se točí kolem e-diplomatického využívání Twitteru. Také jsem ukázal, že mezi vším tímto zahraničně-politickým postovaním statusů a diplomacií klasickou může a má existovat soulad, synergie, která umožní diplomatům dosáhnout věcí, které by dříve byly nemožné.
Téma twiplomacie v Čechách vzbudilo velký ohlas, takže se k němu vracím, abych pokryl jeho další část. Je jí používání Twitteru v oblasti diplomacie veřejné a kulturní. Jinými slovy se zde jedná převážně o sféru tzv. soft power. Ale vezměme jedno po druhém. Veřejná diplomacie je s trochou nadsázky „propagandou prováděnou diplomaty“, neutrálně řečeno jde o informování domácí veřejnosti a zahraničního publika státem o jeho zahraniční politice. Kulturní diplomacie by se pak dala považovat za součást diplomacie veřejné. Na rozdíl od ní však není primárně vymezena svou formou, nýbrž obsahem, který tvoří, nikoliv překvapivě, kultura a s ní spojené hodnoty, ideje a identity, které chce stát navenek prezentovat a objasňovat svým sousedům.
Toto veskrze jemné kulturní propagování se má reálný dopad, ať už jde například o v zahraničí promítané akční hollywoodské filmy, v nichž poskytla výměnou za pozitivní obraz o sobě samé techniku americká armáda, nebo výstavu obrazů konanou v kulturním centru cizího velvyslanectví. Toto ovlivňování zahraničních partnerů je pak součástí oné soft power, jejíž význam tkví v tom, že na to, aby jiní dělali, co po nich chcete, je nemusíte nutit silou a například u nich provádět vojenskou invazi. Můžete se chovat i civilizovaněji, neřku-li civilně, a mezinárodní vývoj uzpůsobovat svým potřebám skrze spolupráci například prostřednictvím peněz, vzdělání či komunikace a médií. Na úspěšný rozvoj soft power ve formě veřejné a kulturní diplomacie však již stát nevystačí jen s ministerstvy a ambasádami. Potřebuje nové aktéry, které by podpořil a nechal růst. Kteří to v ČR jsou a jak nám tweetují?
Nestátní organizace v osidlech mezinárodní politiky
V českých podmínkách působí na Twitteru ve sféře veřejné a kulturní diplomacie několik nestátních organizací. Dvě z nich mají specifické postavení. Jednou je EU, která je na české twitterové scéně přítomna hned 3 účty, protože za ni tweetuje jak Evropský parlament a jeho informační kancelářv ČR, tak pražské zastoupení Evropské komise. Druhou zvláštní institucí je Ústav mezinárodních vztahů (ÚMV), který má status veřejné výzkumné instituce (v.v.i.). K tweetování přistupuje poněkud neortodoxně, protože užívá dva účty – anglický a český. V obou případech má kolem 200 followerů.
Silnější základnu fanoušků na Twitteru naopak mají neziskové organizace, které krom řady dalších aktivit mezinárodně-politických také nějakým způsobem hájí lidská práva. V pořadí dle počtu followerů to jsou Transitions Online, Člověk v tísni, česká pobočka Amnesty International, Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) a Forum 2000. Všechny mají kolem či výrazně přes 1000 followerů. Poté následuje určitý skok v popularitě směrem dolů, přičemž v jeho půlce se osamoceně nacházíPražský institut bezpečnostních studií (PSSI) se zhruba 600 příznivci. V dolní třetině žebříčku pak zůstávají organizace, které jsou na Twitteru trochu popelkou, a to zmiňovaný ÚMV spolu s Evropskými hodnotami, think-tankem Glopolis a pražskou pobočkou Aspen Institute.
Co se kulturních domů a center cizích států v Praze týče, je to na Twitteru bída. Institut Cervantes, British Council, Goethe Institut, Americké centrum netweetují. Výjimkou z pravidla je pouze Polský institut a svým způsobem také Ruské středisko vědy a kultury. To ale na rozdíl od Poláků s Čechy na Twitteru komunikuje výhradně ve své mateřštině. V případě Francouzského institutu jsou na zvláštním účtu tweetovány novinky týkající se jeho kina.
Chcete vědět víc?
Přítomnost organizací zainteresovaných na české zahraniční politice a mezinárodním dění tedy na českém Twitteru není jak vidno tak špatná, zvlášť pokud to porovnáme s velikostí naší země a mírou (ne)zájmu, kterou o zahraničně-politická témata projevují zdejší vládnoucí elity. Pokud Vám hyperlinky uvedené výše nestačí a chcete ještě více twiplomacie, nemusíte zoufat. V Asociaci pro mezinárodní otázky (AMO) jsme pro Vás na Twitteru připravili dva seznamy. Jedním je česká twiplomacie obsahující seznam českých státních institucí a představitelů, kteří jsou na Twitteru přítomni, a druhým je seznam ambasád, které v ČR tweetují a nezřídka tak činí i za své kulturní instituty, které účet na Twitteru neprovozují.