Čtvrteční dohoda prezidentů Vladimira Putina a Recepa T. Erdogana v Moskvě, tzv. Soči 2.0, přinesla klid zbraní a dočasné zmírnění krize, ale také ukázala pozice jednotlivých aktérů v boji v Sýrii. Jednání se konala v Moskvě, přestože Erdogan velmi usiloval o to, aby Putin přijel do Ankary. K jednání nebyli přizváni zástupci Sýrie ani Íránu, dalšího partnera oficiálního syrského režimu. Je tedy evidentní, že ruská mocenská pozice v Sýrii dosahuje vrcholu a jediný, s kým je Putin ochoten o dalším vývoji ještě vyjednávat, je jeho hlavní mocenský partner a zároveň rival na Blízkém východě, Turecko.

Dohoda i samotný klid zbraní jsou ze strany Ruska v podstatě poslední šancí, aby Turecko dokázalo, že je schopno ovládat radikální jednotky v Idlibu a klid zbraní zajistit. Možná i to, že jsou případně společnými kroky schopni tyto radikální skupiny vyřadit ze hry.

Turecku musí být po čtvrteční schůzce jasné, že vývoj v nejbližších dnech a týdnech zásadně ovlivní budoucí pozice u jednacího stolu, to, jestli Turecko bude pro Rusko nadále hráčem hodným rovnocenného vyjednávání o vlivu a poměrech v Sýrii. Západ, který současnou krizi, ale i krvavý postup Asadových jednotek v posledních měsících sleduje zpovzdálí, bez jakékoliv snahy pozici Ruska vyrovnávat, už musíme vnímat spíš jako komentátora a možná pomocnou ruku v případě potřeby, ale další mocenskou silou, která by situaci mohla ovlivnit, pokud se přístup radikálně nezmění, rozhodně nebude.

Celý článek najdete na webu Hospodářských novin.