Zdá se, že česká ekonomika konečně nabrala dech. Indikovaný růst HDP o 2,8 procenta za první čtvrtletí roku 2015 oproti poslednímu čtvrtletí předchozího roku na evropské poměry až bere dech. A to i přesto, že výsledky jsou pravděpodobně ovlivněny jednorázovým faktorem předzásobení se tabákovými výrobky v důsledku změn spotřebních daní. I tak jde o velmi optimistický výsledek a mezi čtvrtletími se jedná o nejlepší výsledek v celé Evropské unii. V meziročním srovnání se Česká republika tempem růstu dostala hned za Rumunsko.

Slovensko se dotahuje

Jde o probuzení po letech menší výkonnosti, než jakou zaznamenávaly Slovensko nebo Polsko. Za posledních deset let Česko v ukazateli HDP na obyvatele přešlapuje na úrovni kolem 80 procent průměru EU. Slovensko v mezidobí s Českem již téměř srovnalo krok. Výrazné ekonomické přibližování se Slovenska přitom už před časem u řady lidí vyvolalo otázku, čím to je, že nás naši sousedé tak rychle dohánějí. A to i přesto, že od slovenských ekonomů často slyšíme, že vypovídací hodnota HDP na obyvatele je v případě Slovenska zkreslena několika velkými zahraničními továrnami a o reálné síle slovenské ekonomiky tak lépe vypovídají příjmy domácností a průměrná či mediánová mzda. Tam je jistý odstup Slovenska od Česka stále ještě znát.

Méně časté pak bývá srovnání s naším severním sousedem. Polsko nemuselo projít žádnou recesí tvaru písmene „W“ jako naše ekonomika. Vyhnulo se dokonce i jednorázové recesi ve tvaru „V“, jakou prošlo Slovensko, a bylo jedinou zemí Evropské unie, na kterou nedolehla hospodářská recese ani v roce 2009. Polská ekonomika se přitom může pochlubit nejen postupně budovanou sítí infrastruktury, jež dříve zemi velmi chyběla, ale i dravostí podnikatelského prostředí a velmi dobře fungující burzou cenných papírů, na kterou se polské firmy naučily chodit pro kapitál pro svoji další expanzi.

Zatímco si tedy čeští ekonomové lámou hlavu nad otázkou, jak obnovit ekonomický růst, v případě jejich polských kolegů stojí otázka jinak. Předmětem zájmu se začíná stávat to, co může případně oslabit vlnu ekonomického růstu, na níž se Polsko v posledních letech veze, a na jakou jinou vlnu lze případně přesednout.

Příkladem může být projekt polského Kościuszkova institutu, který se snaží na polskou situaci hledět pomocí konceptu tzv. pasti středněpříjmové ekonomiky (Middle Income Trap). Ekonomové již dříve popsali stav, kdy růst ekonomik s levnou pracovní silou může být zpočátku velmi prudký, zejména pokud se otevře zahraničním investicím a umožní přechod pracovní síly ze zemědělského sektoru do průmyslu. Tento impulz se však sám o sobě časem vyčerpá a další růst už vyžaduje daleko propracovanější strategie. Řada zemí tak po prvotním vzedmutí ustrne na úrovni středněpříjmové ekonomiky, ze které se dlouhá desetiletí nedokáže dále zvednout. Příkladem mohou být státy Jižní Ameriky. Naopak mezi země, které se této pasti dokázaly vyhnout, patří zejména asijští „tygři“ jako Jižní Korea nebo Tchaj-wan.

Ovoce proklatě vysoko

Přechod mezi středně- a vysokopříjmovou ekonomikou je obvykle stanovován na prahu HDP na obyvatele na úrovni někde mezi 12 a 16 tisíci dolary (v přepočtu na paritu kupní síly). Tuto hranici Česká republika, ale i další státy našeho regionu sice již překonaly, to však ještě není zárukou postupu do nejvyšších pater.

Příklad situace, kdy nízko rostoucí ovoce je již zcela sklizené a na vyšší větve pomyslného stromu přidané hodnoty nelze dosáhnout bez sofistikovanějších strategií sběru, je přesný. Pasti jsme se nevyhnuli, jen se s ní můžeme setkat později a na vyšších úrovních. Ostatně, přešlapování české ekonomiky na úrovni kolem 80 procent průměru Evropské unie může být právě tou hranicí, na kterou ekonomiky našeho regionu narazí jako na skleněný strop, kdy každé další přiblížení se zbytku Evropské unie již bude těžší a těžší.

Demografie jako šance

Podobný osud může postihnout Slovensko i Polsko, ale možná také ne. Důležitou roli totiž hraje institucionální nastavení, včetně hloubky a stability strukturálních reforem v každé zemi. Významným faktorem je také schopnost přizpůsobit ekonomiku budoucím demografickým změnám či zapojit domácí kapitál do fungování ekonomiky.

Překvapivě nadějným aspektem vývoje České republiky by přitom mohla být právě demografie, pokud budeme věřit nedávno zveřejněné studii Evropské komise The 2015 Ageing Report. Fenomén postupného stárnutí populace se sice nevyhne ani Česku, přesto by podle údajů Eurostatu alespoň měla naše země díky vývoji porodnosti a pozitivní migraci do roku 2060 zaznamenat přírůstek až 0,6 milionu obyvatel. To je v kontrastu s předpovídaným postupným úbytkem až 0,9 milionu obyvatel na Slovensku, 5,3 milionu v Polsku a 10,8 milionu v Německu.

Takové demografické změny výrazně promění ekonomiku na straně nabídky i poptávky a profitovat z toho budou ti, kdo daný trend nejlépe pochopí a dokážou se mu přizpůsobit.