Tato studie chce přispět k omezenému výzkumu „systémové“ roviny národní koordinace evropských záležitostí, zahrnující vedle domácích institucí i stálé zastoupení při EU a zastupitelské úřady v členských a nečlenských státech. Zvolenou problematiku zkoumá v rámci případové studie, která se zaměřuje 1) na několik vybraných středně velkých členských států EU a 2) na koordinaci v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky. Dospívá k závěru, že koordinace na systémové úrovni má spíše centralizovaný charakter. Prvky decentralizace, které se v systémové rovině rovněž vyskytují, se týkají především získávání informací a taktéž zastupování státu při vyjednáváních. Do koordinace se ale podstatně více zapojují stálá zastoupení než zastupitelské úřady.