Zásadním způsobem se švédské rozhodnutí odrazí ve dvou zbývajících členských zemích EU, které platí svými národními měnami. Ve Velké Británii se výsledek hlasování projeví dalším oslabením pozic premiéra Tonyho Blaira. Ten čelí domácí kritice v souvislosti s iráckým zbrojním programem a sebevraždou zbrojního experta Davida Kellyho. Kromě toho se Tony Blair chystal přesvědčit britské voliče o výhodnosti eura a připravit vstup země do eurozóny. To bude po debaklu ve Švédsku znatelně těžší.

Ani v Dánsku nemůžeme očekávat nárůst sympatií k euru. Dánové jej sami před třemi lety v referendu odmítli. Nyní možnost úspěchu v dalším hlasování oslabí ještě více. Důvodem snížené důvěry v euro je v obou zemích zjištění, že po švédském odmítnutí bude i nadále existovat alternativní život mimo eurozónu. Tato alternativa se může jevit dokonce úspěšnější. Zatímco HDP se v případě Švédska předpovídá růst z letošních 1,5 na 2,5 procenta v příštím roce, v případě EU se jedná o nárůst z 0,5 na méně než dvě procenta.

Bez reflexe nezůstane ani vztah k euru v Norsku a na Islandu. Jejich politická vedení delší dobu pomýšlejí na vstup do EU. Nedůvěra v euro u tradičních severských spojenců přispěje k jejich zdrženlivosti. Naopak k výraznější aktivitě může výsledek švédského referenda přispět v deseti kandidátských zemích unie. Může tu posloužit jako argument, že členství v EU nutně neznamená povinné přistoupení k měnové unii. Výsledkem tak mohou být například požadavky ze strany přistupujících zemí na snížení konvergenčních kritérií. Výsledek referenda předjímaly volební průzkumy několik týdnů. Šokující vražda švédské ministryně zahraničí Anny Lindhové pouhé tři dny před hlasováním však rozložení preferencí zpochybnila. Po smrti nejpopulárnější političky v zemi, hlasité stoupenkyně eura, se zvedla vlna spekulací o tom, jaký vliv by tato událost mohla mít na nerozhodnuté voliče. Poražený premiér Göran Persson, sám nejprve odpůrce eura a později jeho přesvědčený stoupenec, ve čtvrtečním projevu přerušil vrcholící volební kampaň a bez ohledu na preference vyzval Švédy k hlasování za Annu Lindhovou, čímž projevil jistou dávku profesionality. Dva poslední průzkumy zveřejněné den před referendem situaci zdramatizovaly, když v prvém případě připsaly příznivcům eura vítězství, v druhém porážku. V obou případech narostl počet váhajících dotázaných, což nasvědčovalo souvislosti se středečním atentátem.

Výsledek hlasování ale mluví jasně. Bolestná ztráta úspěšné ministryně se nakonec projevila spíše v početné účasti voličů než ve výraznějším zvratu jejich volby. Jakkoli je tato volba dočasná, neboť Švédsko (na rozdíl od Velké Británie a Dánska) nepožádalo při podpisu vstupní smlouvy o výjimku a je nuceno euro dříve či později přijmout, vliv jeho voličů tentokrát přesahuje geografické hranice země. Pro Švédy znamená odmítnutí eura izolaci, podle jiných prosperitu. Obojí není nutně protimluvem. Celkově by ale švédské hlasování mohlo přispět k reformě eurozóny, která by se stala atraktivnější pro ty členské země EU, které se již nebudou považovat za automatické členy její měnové unie.