Původní úvahy počítaly s tím, že by Turecko přijímalo zpět všechny nesyrské uprchlíky a migranty, kteří doplují na řecké ostrovy. Na základě včerejších dohod by mělo dokonce přijmout i všechny Syřany, avšak za každého jednoho vráceného do Turecka by státy EU přímo přesídlily jednoho uprchlíka z tureckých táborů. Tento návrh, který představitelé Unie pozdě v noci přijali jako základ pro další jednání, staví na hlavu dosavadní logiku, kdy se ochrany v Evropě dostávalo v první řadě nejprůbojnějším uprchlíkům disponujícím dostatečnými prostředky. Přijímajícím státům by umožnil lepší kontrolu nad příchozími a v důsledku má potenciál skutečně snížit jejich počet.

Cena, kterou EU zaplatí, je ovšem vysoká. Jednak bude muset splnit premiérem Davotogluem nově předložené požadavky na zdvojnásobení evropské finanční pomoci uprchlíkům na tureckém území, urychlené uvolnění vízové povinnosti pro turecké občany a zásadní posun v jednáních o přistoupení k EU, nemluvě o mlčení k porušování lidských práv tureckou vládou. Dále se budou členské státy muset dohodnout na mechanismu přerozdělování uprchlíků z tureckých táborů (ano, kvóty). Především se ale Unie zjevně dostane do rozporu s mezinárodním uprchlickým právem i vlastními předpisy a bude za to oprávněně kritizována. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky již avizoval, že se bez garance bezpečnosti migrantů navrácených do Turecka nebude na plánu podílet.

Již v neděli večer se v médiích objevily zprávy, že oficiální komuniké má obsahovat prohlášení o “uzavření balkánské trasy”. Proti této formulaci v pondělí důrazně protestovala německá kancléřka Merkelová. Přes její výhrady obsahuje finální text, publikovaný v úterý ve dvě hodiny ráno, jednoznačnou formulaci, že „neregulérní příchod migrantů balkánskou trasou nyní skončil.” Další týdny napoví, zda nezůstane jen u zbožného přání. Lze každopádně očekávat, že v reakci se posílí nové, významně nebezpečnější migrační trasy, například skrze Albánii přes moře do Itálie.

Z výše řečeného je zjevné, že v kontextu hledání řešení tzv. evropské uprchlické krize ohrožující stabilitu celé osmadvacítky se práva a potřeby samotných uprchlíků začínají dostávat daleko do pozadí. Pakliže se EU s Tureckem skutečně dohodne a omezením počtu přicházejících neregulérních migrantů si uvolní ruce, měla by předložit ambiciózní plán přesidlování uprchlíků z libanonských či jordánských táborů. Humánní gesto si zaslouží i desítky tisíc lidí již dnes beznadějně uvězněných v Řecku. Jednání o sporných bodech a konkrétních konturách plánu budou pokračovat na příštím evropském summitu 17. a 18. března. Nezbývá než doufat, že během nich Evropská unie jednou provždy neztratí lidskou tvář.