Posunutí podzimního summitu v loňském roce neznamená zmrazení vztahů mezi EU a Čínou. Čína tak pouze trestá zlobivého Sarkozyho, a do určité míry hraje stejnou hru, kterou s Čínou hraje Evropa. Evropská unie se v očích Číny nikdy nedokázala sjednotit ve společné zahraniční a bezpečnostní politice. Čína považuje Brusel za druhořadého hráče. Rozhodovací pravomoc je složitě rozložena a lobby lidskoprávních organizací se v Bruselu hlásí více o slovo. Tradičně se proto Čína orientuje primárně na bilaterální vztahy s jednotlivými státy v Evropě, využívá jejich nejednoty ve svůj prospěch a pracuje metodou „rozděl a panuj“. Když se Angela Merkelová sešla s dalajlamou, byly přerušeny bilaterální vztahy na několik měsíců. Prezident Sarkozy hned následující měsíc odjel do Číny, aby tam pro Francii uzavřel několik výhodných kontraktů. Při letošní Wenově návštěvě v Evropě podepsali čínští zástupci jako důkaz zlepšení vztahů dohody ve výši 80 miliónů dolarů na projekty v oblasti dodržování autorských práv, boje s drogami, letectví a zdrojů alternativní energie. Tato částka kontrastuje s 15 miliardami dolarů obchodních zakázek, které byly na této cestě dojednány bilaterálně.

Přítel do deště a nepohody

Letošní návštěva čínského premiéra v Bruselu byla první za posledních pět let a může představovat nový tón v pekingské diplomacii. Důvodem není změna přístupu nebo nový pohled na EU jako mocnost, ale spíše snaha o zkrácení seznamu problematických položek ve vzájemných vztazích. Čína dlouhodobě usiluje o zrušení zbrojního embarga, které staví Čínu mezi země jako Zimbabwe nebo Barma. Status tržní ekonomiky, o který Čína velmi stojí, by měl být výhledově udělen okolo roku 2015. Evropský schodek obchodní bilance s Čínou se dále prohlubuje. Znepokující jetaké vzájemné vnímání Evropanů a Číňanů. Evropské protesty při štafetě s olympijskou pochodní a kritický přístup ke konání Olympijských her v Pekingu si Číňané přeložili jako evropskou neochotu přiznat čínský pokrok. Po zrušení Summitu v Lyonu čínské noviny uskutečnily průzkum veřejného mínění a zkonstatovaly, že 90% obyvatelstva s rozhodnutím vlády souhlasí.

Status quo se nezmění

Nový summit naplánovaný na 20. května provází pochybnosti. Čína vnímá Evropskou unii jako politický experiment, jehož politici nejsou schopni své občany přesvědčit o prosazení svých návrhů. S velkým zájmem sledují Číňané průběh ratifikace Lisabonské smlouvy a diskuzi o dalším rozšiřování Evropy. Současná česká vládní krize tedy situaci příliš nepřispívá. Otázkou je, zda se tedy summit bude opravdu konat a zda bude Čína ochotná jednat s nezkušeným premiérem v čele Evropy. Čína si dobře uvědomuje, že i když se jednání uskuteční, pravděpodobně nijak významně neposunou současný stav.

Rok 2009 je pro Čínu rokem plným výročích, která se nepřipomínají. Uplynulo 50 let od tibetského povstání a odchodu dalajlamy do emigrace, 20 let od potlačení studentských demonstrací na náměstí Nebeského klidu. Zároveň bude Čína slavit i 60 let od založení ČLR. Lze tedy očekávat, že během Summitu proběhnou v Praze demostrace a možná dojde i na házení bot. Tento přístup sice pomáhá upozorňovat na čínské problémy a šlape tak na citlivá místa, bohužel však příliš nepřispívá ke změně v čínské společnosti. Naopak vede k posilováni čínského patriotismu.

Nový evropský postoj vůči Číně by měl jasně sjednotit pravidla, kde budou obchodní principy v rovnováze s důrazem na pokroky v dodržování lidských práv ve společnosti. Tato pravidla musí jednotlivé státy dodržovat tak, aby daly jasně najevo, jaké hodnoty jsou pro Evropu důležité. Většinou se členské státy EU chovají spíše tak, že když se Brusel nedívá, perou se o čínské zakázky a nebo naopak hrají na notu lidských práv, protože to vypadá dobře u evropských voličů.