Cesty studentů k této nepovinné zájmové aktivitě jsou různé. Někteří se původně „jen“ chtěli podívat do zahraničí, někteří se účastní kvůli kamarádům, ale některé vysílá i škola, která si uvědomuje její užitečnost: „Model United Nations je u nás na gymnáziu nabízený jako nepovinný seminář,“ pochvaluje si například Michaela Nekolová z pražského Gymnázia Jana Nerudy.

Obhájit zájmy svého státu MUN neboli také Model United Nations je v dnešní době mezi středoškoláky značně populární. Kromě argumentačních dovedností a procvičení angličtiny jim přináší možnost důkladně pochopit činnosti Organizace spojených národů. Přihlášeným studentům z různých škol po celé České republice či ze zahraničí jsou přiděleny různé státy a jejich úkolem se od této chvíle stává zastupování zájmů „jejich“ státu.

K tomuto rozdělení obvykle dojde několik týdnů před konferencí, kterou vrcholí celé přípravné období. V jeho průběhu je mimo jiné nutné vypracovat takzvané policy papers, které stručně nastiňují politiku zastupovaného státu k vybranému tématu. Tato část je u studentů nejméně oblíbená. Ono se řekne postoj státu k tématu…, ale zkuste si najít postoj Afghánistánu k africkým uprchlíkům do Evropy či postoj Izraele k hladomoru v Somálsku.

Napsání těchto policy papers obnáší mnoho času stráveného nekonečným vyhledáváním zdrojů neboli – jak se říká – heuristikou. Mnozí si samozřejmě neuvědomují, že už v této fázi si osvojují návyky, které se jim budou v budoucnu hodit při studiu.

Po této přípravné části už ale nastává ta chvíle, na kterou všichni delegáti napjatě čekali. Konference. Konference má simulovat jednání OSN, proto je také rozdělena do jednání několika sekcí – jako příklad lze uvést radu bezpečnosti, sociální a hospodářskou radu či radu pro odzbrojování. Cílem každého výboru je jediné: dosáhnout kompromisu při debatě nad některým z témat, které se v daném výboru probírá.

Delegáti proto spolupracují na tvorbě a návrhu takzvané rezoluce, což je oficiální dokument, ve kterém je navrženo řešení momentálně nastoleného problému. Skládá se z operativní a deklarativní části. Delegáti mají možnost změnit znění operativní části za pomoci takzvaných pozměňovacích návrhů. Jelikož pozměňovacích návrhů je vždy podáno mnoho, a jelikož se o každém musí jednotlivě diskutovat a hlasovat, tato etapa patří k nejzdlouhavějším. K hlasování o rezoluci dochází po projednání veškerých pozměňovacích návrhů, a aby mohla být přijata, je nutné kladné vyjádření nadpoloviční většiny přítomných „států“.

Jde to i v češtině

Co se týká debat českých, ty jsou mezi středoškoláky snad ještě populárnější, protože je nevystavují nutnosti jednat v angličtině. Jednou z nich je soutěž Staň se na den tvůrcem evropské politiky, pořádaná v minulém roce na podzim Asociací pro mezinárodní otázky. Funguje na trochu jiné bázi než MUN. Nejedná se o model OSN, ale i přesto je zde mnoho věcí stejných – psaní rezolucí, organizace komisí či mechanismus podávání pozměňovacích návrhů „zástupci“ Rady EU nebo Evropského parlamentu.

Velkou motivací pro studenty je ocenění za první místo v regionálním kole: cesta do belgického Bruselu s návštěvou všech důležitých institucí EU, což dosvědčuje Jan Krejcar z Podkrušnohorského gymnázia: „Velkou výzvou je nutnost vyhledávat informace, připravovat projevy, psát pozměňovací návrhy či vyvracet argumenty druhých. To vše má své kouzlo a hodnotu. Zkušenosti z těchto akcí mohou studenti uplatnit v celé řadě situací, nejen ve škole, kde si mohou vylepšit své renomé. A samotný model debatování navíc pomáhá v rozšiřování slovní zásoby, což je v době internetu jeden z hlavních požadavků kladený na naši generaci. A pokud budou studenti opravdu dobří, třeba se i někam podívají.“

Druhým příkladem je největší česká debatní akce nazvaná Pražský studentský summit, kterého se počátkem března zúčastnilo asi čtyři sta studentů a jenž se věnoval všem palčivým otázkám a tématům momentálně projednávaným v reálné zahraniční politice. Pražský studentský summit funguje stejně jako MUN, jak se píše na jeho internetových stránkách: „Hlavní vzdělávací metodou Pražského studentského summitu je simulace činnosti mezinárodních organizací (OSN, EU, NATO a Visegrádské čtyřky).“ Jen s tím rozdílem, že se jedná o simulaci v českém jazyce.

Její přínos oceňuje mostecký středoškolák Ondřej Woznica: „Většina studentů se díky Pražskému studentskému summitu a podobným akcím osmělí. Člověk, který měl dříve rozklepaná kolena a třásl se mu hlas, když měl přednášet proslov před deseti lidmi, najednou stojí před plným sálem čítajícím třeba tři stovky posluchačů a přednáší bez nejmenšího zaváhání brilantní proslov. Obohacením jsou i informace, které si student musí zjistit, aby mohl svou zemi dobře zastupovat. Ocenění si zaslouží také doprovodné programy nabízející možnost setkat se se zástupci vrcholné politiky nebo velvyslanectví různých zemí.“

Vedle těchto velkých setkání se začínají rozvíjet i různé lokální aktivity, jako například fiktivní zasedání zastupitelstva Prahy 2, jehož se 24. března v zasedacím sále městského úřadu zúčastnila více než třicítka studentů středních škol. I v tomto případě je snahou organizátorů, aby se mladí lidé začali aktivně zajímat o politické dění kolem sebe.

Hlavně nesedět v koutě

V debatách anglických je jedním z největších kladů bezesporu zlepšení v anglickém jazyce. Mnozí účastníci, jako třeba Michaela Nekolová, potvrzují, že zatímco svou první konferenci strávili mlčky vyděšeni téměř v koutě, protože nerozuměli rychlým projevům cizinců, v průběhu let se jejich angličtina zlepšila až na plynnou úroveň odborné angličtiny: „Už se tolik neobávám toho, když mám anglicky mluvit před velkým množstvím lidí. Získala jsem lepší schopnost komunikace a také si myslím, že zvládám lépe pracovat s lidmi a organizovat jejich práci. Díky MUN jsem si zlepšila angličtinu mluvenou i psanou a mé řečnické schopnosti jsou na mnohem vyšší úrovni.“

Dále pak je nezpochybnitelným přínosem značné rozšíření obzorů a zlepšení fungování v týmu. Mezi samozřejmost patří také zlepšení dovednosti argumentace v angličtině i v češtině a v neposlední řadě možnost pokusit se vyřešit, byť jen teoreticky, některé z palčivých problémů dnešní doby.

A jako bonus, pokud se student vypracuje až na některou z řídicích pozic, takzvaných chairs, získá i praktické dovednosti organizace konferencí, posuzování a hodnocení materiálů a řízení diskusí. V angličtině mohou čeští studenti získat zkušenosti buď v zahraničí, kde jsou simulace MUN na středních školách velmi rozšířené, anebo v rámci MUN vedených v České republice v angličtině. Konkrétní simulace se konaly například v rámci PRAMUN (Prague Model United Nations) v letech 2014 a 2015, PORGMUN (PORG Model United Nations) v roce 2014 a THSMUN (Tustin High School Model United Nations) v Kalifornii na podzim roku 2014.

Středoškoláci zde mají možnost pohybovat se mezi mladými inteligentními lidmi podobných zájmů a poznají spoustu nových přátel. Otevřou se jim možnosti podívat se do světa, například do Ameriky, Belgie nebo Francie, a nahlédnout do míst, která by jako běžní turisté určitě nenavštívili, ať už to je zákulisí amerických středních škol, nebo Evropského parlamentu.

A mnohé skutečně navedou směrem, kterým se budou chtít jednou v životě ubírat. Jak propagují američtí studenti: MUN is FUN. A s tím lze jedině souhlasit.

Marie Šmejkalová