Na výsluní své politické kariéry se Miloševič dostal díky etnickým a sociálním nepokojům v srbské provinci Kosovo na počátku 90. let. Postavil se razantně za tamní srbskou menšinu a následně prosadil zrušení kosovské autonomie. Ironií osudu to však byly opět události v Kosovu, které stály za Miloševičovým pádem a jeho vydáním do Haagu.

Poté co Miloševič souhlasil s mezinárodní správou nad Kosovem v roce 1999, začala se silněji otřásat jeho pozice v Srbsku. Navzdory očekáváním v roce 2000 Miloševič prohrál v prezidentských volbách. Jeho snaha zpochybnit výsledky voleb se setkala s otevřeným odporem a Miloševič byl následně donucen k odchodu z prezidentského úřadu. Protesty veřejnosti z roku 2000 však měly svou předehru o tři roky zpátky. Tehdy ještě Miloševič masové demonstrace vedené opozicí (mj. i současným ministrem zahraničí Srbska Vukem Draškovičem a zavražděným premiérem Zoranem Džindžičem) dokázal potlačit. O pár let později, v červnu 2001, byl bývalý prezident vydán do Haagu.

Skoro pět let byl Miloševič v Haagu souzen, závěrečného verdiktu se však nedočkal. Nakolik uzavření této kauzy zpochybní účinnost tohoto zvláštního soudního tribunálu pro zločiny v bývalé Jugoslávii? Haagský tribunál by měl ukončit svoji činnost v roce 2008 a veškerá odvolání pak musí být vyřízena do roku 2010. Lze tedy předpokládat, že se napříště dočkáme mnohem svižnějších soudních procedur. Kromě délky projednávání případů kritici tribunálu dále upozorňují i na velkou finanční náklady spojené s vyšetřováním válečných zločinu. Zmiňována je i skutečnost, že existence haagského tribunálu nezastavila etnicky motivované zločiny v Kosovu po roce 1999.

Velká část haagské kapitoly se uzavřela. Co z toho plyne? Smrt Miloševiče bude mít přinejmenším dohru na politické scéně v samotném Srbsku. Současná proevropská vláda premiéra Vojislava Koštunici je závislá na podpoře Socialistické strany Srbska, v jejímž čele až do své smrti stál alespoň formálně právě Slobodan Miloševič. Socialisté tlačí na vládu kvůli pohřbu svého bývalého vůdce. Není vyloučeno, že použijí odmítnutí státního pohřbu k vyvinutí nátlaku na Koštunicův kabinet a pokusí se vyvolat jeho pád. V takovémto případě by zřejmě nejvíce získali extrémní nacionalisté, kteří by v předčasných volbách získali velké množství křesel v parlamentu. Není ani vyloučeno, že by Srbská radikální strana, vedená Vojislavem Šešeljem, v předčasných volbách drtivě vyhrála. Jak bylo napsáno v úvodu: Srbsko čeká několik důležitých zkoušek jako například jednání o statusu Kosova, referendum o nezávislosti Černé Hory a pokračující rozhovory o vstupu do NATO a EU. Jakákoliv radikalizace politické scény v Srbsku by byla nežádoucím krokem do minulosti.