Russia 2030 Futures: The View from Central and Eastern Europe
Samotné expanzivní výboje současného Ruska nejsou jediným problémem, jemuž demokratická Evropa v kontextu bezpečnosti svého východního křídla čelí. Nevyzpytatelnost chování ruského lídra představuje hlubší strategický problém, vyvolávající snahy odpovědět na otázku: V jaké fázi politického vývoje se Rusko nachází a jakými kroky má euroatlantické společenství reagovat?
Pluralita názorů vyvěrající ze samotné podstaty existence EU a NATO se koncentruje ve dvou nezpochybnitelných ohniskách. Prvním je fakt, že z dlouhodobého hlediska bude Evropa donucena pokračovat v koexistenci s Ruskem, jakožto přirozeným geografickým sousedem. Druhým je pak rozsáhlá zkušenost východoevropských demokracií (CEE) s imperiálním chováním “ruského světa”. Z logiky věci by tedy jejich hlas měl v hledání nové politického přístupu k Moskvě hrát roli pomyslného morálního kompasu.
Autoři souboru scénářů představují několik úhlů pohledu na potenciální vývoj globálních geopolitických faktorů, které mají za předpokladu rozdílného směřování a intenzity politické vůle možnost ovlivnit ruskou vnitropolitickou realitu, jejíž čitelnost je pro vnější aktéry omezená. Povede smrt V. Putina k vzestupu umírněné technokratické elity či explozi secesionistických tendencí v regionech způsobujících vzedmutí militantního nacionalismu? Donutí asertivita Číny Washington ponechat Ukrajinu vlastnímu osudu nebo dojde k omezení koncentrace centralizované moci Kremlu vlivem ukrajinského vítězství? A konečně, jakou roli bude hrát Putinova de facto kontrola nad Běloruskem?
Dosud není jasné, kterým směrem se Rusko a zbytek světa vydá. Evidentním je však determinant, který rozhodne o konečném stavu věcí – síla soudržnosti kolektivního Západu.