Záchranné úvěry byly Řecku poskytovány za podmínek, na které by na finančních trzích nikdy nedosáhlo. Podmínkou věřitelů bylo, že Řecko zavede sérii tvrdých reforem včetně propouštění ve státní správě, snižování důchodů a růstu daní. Negativní odezva těchto opatření spolu s ekonomickou recesí přivedly v lednu tohoto roku k moci radikální strany v čele se stranou Syriza, která oznámila zrušení značné části oznámených reforem.

Politicky nadstandardní podmínky

U standardního úvěru mezi bankou a dlužníkem by při tak zásadním porušení podmínek pravděpodobně následoval tzv. default vedoucí třeba i k okamžité splatnosti celé dlužné částky. Nic takového však Řecku nehrozilo a jediné, s čím věřitelé přišli, bylo to, že podmínili vyplacení poslední tranše z původního úvěru ve výši 7,2 miliardy euro dohodou o reformách s novou vládou. V únoru pak byly splátky odsunuty na konec července a obě strany si tím získaly čas na vzájemná jednání. Šlo zjevně o politický ústupek nové vládě.

Zároveň výrazně narostla pomoc ECB určená řeckým bankám na řešení jejich problémů s likviditou. ECB již řeckým bankám navíc vypomohla 82 miliardami euro. Podmínkou v takovém případě však je, že banka je solventní a má jen přechodné problémy. Je nepravděpodobně, že by to bylo nadále možné i v případě, že by řecký stát přestal splácet závazky svým věřitelům. Samotné řecké banky navíc dluh řeckého státu rovněž drží.

Situace se zhoršuje

Po více než třech měsících ještě dohoda mezi Řeckem a jeho věřiteli na stole není a rétorika obou stran se značně přiostřuje. Ve čtvrtek představitelé MMF demonstrativně odletěli zpět do Washingtonu s tím, že v dalších jednáních budou pokračovat, až Řecko začne jednání brát vážně. Takové výroky mohou být signálem, že dohoda je už velmi blízko a do hry se proto dostávají silové pozice ve snaze zvrátit poslední sporné body na svou stranu. Může to být ovšem i obraz již totálně rozvráceného jednání.

Ani poslední úvěrová splátka ze strany věřitelů však není samospásná. Řecko má 7,2 miliardy euro na jednotlivých splátkách do konce srpna věřitelům zase vrátit. Jde tedy o pověstné vytloukání klínu klínem, které snad odvrátí formální bankrot, ale situaci Řecka zcela nevyřeší. Je těžké si představit, že Řekové budou schopni udržovat po několik desetiletí bez ohledu na ekonomický cyklus a vývoj globální ekonomiky přebytkové hospodaření svých veřejných rozpočtů, aby se z dluhové pasti dostali.

V jednáních tak jde do značné míry o to, aby jejich výsledek mohly obě strany zdůvodnit před svými voliči, tedy na jedné straně před již dost zbídačenými Řeky a na straně druhé před daňovými poplatníky ve státech, které se podílejí na kapitálu věřitelských institucí.

Zájmy České republiky

Jaký výsledek jednání by byl přínosem pro Českou republiku coby zemi stojící zatím mimo eurozónu? Úzce orientovaný pohled na věc by mohl velet k tomu, že pokud má Řecko zbankrotovat, bylo by pro nás výhodnější, aby se tak stalo ještě před naším přijetím eura. Vzhledem k nejasnému termínu přijetí eura v ČR jde o scénář velmi pravděpodobný. Odepsání řeckého dluhu by nás pak zasáhlo jen v omezené míře skrze MMF a podstatnou část by nesly státy eurozóny.

Země eurozóny jsou ovšem zcela dominantní destinací pro náš export. Problémy Řecka, zejména pokud by se nakonec přece jen přelily do části eurozóny, by nás zasáhly nepřímo, ale citelně. Bankrot Řecka, zejména v nějaké neřízené podobě, by nám proto nemohl být ku prospěchu.

Jediné dobré řešení z hlediska české pozice by tak bylo, kdyby se Řecko a jeho věřitelé dokázali dohodnout na odpuštění části řeckého dluhu výměnou za nastartování skutečných a hlubokých reformních procesů v řecké ekonomice, popřípadě výměnou za dohodnutý a řízený odchod Řecka z eurozóny.