Konec ponížení a závislosti

Vrcholem této sezony byl pátek, kdy Vladimir Putin-prezident podepsal zákon, podle nějž Rusko přestane příští týden plnit závazky vyplývající ze Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě. Což také znamená, že nebude poskytovat informace o svých ozbrojených silách a přijímat inspekce na svém území.

Vladimir Putin též – tentokrát jako kandidát do parlamentu – v televizním vystoupení apeloval, aby Rusové volili jeho stranu, a tím zabránili vládnout těm, kdo chtějí Rusko uvrhnout zpět do „dob ponížení, závislosti a rozpadu“.

Týž den ministr zahraničí Lavrov zopakoval ruský požadavek na reformu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Moskvě zjevně vadí, že tato organizace odmítla přistoupit na ruské vydírání a nevyslala na volby své pozorovatele. Nebo že by šlo o ruský zastírací manévr a nepřítomnost volební monitorovací mise byla záměrem?

OBSE si totiž z minulosti v řadě zemí „dovolila“ upozorňovat na nedemokratické okolnosti či přímo falšování voleb. Podle Moskvy tím „vyprovokovávala“ revoluce, třeba tu oranžovou na Ukrajině.

Pozor na kroužící šakaly

Vladimir Putin – neznámo, zda jako prezident či poslanecký kandidát – několik dní předtím sdělil, že k rozhodnutí OBSE došlo „na objednávku USA“.

Během proslovu před velvyslanci akreditovanými v Moskvě dále prohlásil (zřejmě jako prezident), že „Moskva nepřipustí vnější vměšování do svých záležitostí a pokusy o ovlivňování ze zahraničí“.

Při jiné příležitosti pak obvinil ty, kteří vládli zemi v 80. a 90. letech, ze všech možných hříchů počínaje rozpadem Sovětského svazu a konče podfinancováním vědy. Tito lidé se podle něj pokoušejí vrátit k moci, a proto „krouží jako šakalové kolem cizích velvyslanectví a připravují pouliční provokace“.

Že by toto všechno připomínalo rétoriku Leonida Brežněva? Má to Vladimir Putin zapotřebí, když všechny předvolební průzkumy předpovídaly Jednotnému Rusku vítězství s více než 60 procenty hlasů? Odpověď je stejně jednoduchá jako mrazivá – zjevně má.

Odvozování nároku na vládu z existence vnitřních a vnějších nepřátel je nejen neoddělitelně spojeno s existencí vlády sovětů, ale i všech nedemokratických režimů. Zatímco vnitřní nepřátelé jsou po ruce v Rusku vždy, s těmi zahraničními je to přece jen složitější. Nyní je zřejmé, že minimálně pro vnitřní potřebu se jimi opět stávají Spojené státy a Západ a jeho hodnoty a instituce obecně. Rusku totiž patrně může vládnout jen ten, koho se bojí doma i v zahraničí.

Výbušné a nedemokratické

Včerejší ruské parlamentní volby byly jen předkolem. Rozhodující utkání má proběhnout 2. března, kdy se má volit prezident.

Do té doby se na hřišti ruské politiky stane jistě řada ošklivých faulů proti opozici, jež spáchá sám sudí. Dočkáme se nepochybně i svérázného výkladu pravidel, jehož výsledkem bude, že tak či onak Putin zůstane tím, kdo ochrání Rusko od vnitřních i vnějších nepřátel. S vnitřními bude zacházet podobně jako ti, kteří byli u moci, než nastala špatná 80. a 90. léta. K vnějšímu světu se bude chovat podobně, i když na první pohled to tak možná nebude vypadat.

Vladimir Putin si svou rétorikou zahrává s ohněm. Rusko se potýká s řadou vnitřních problémů – demografická situace či přetrvávající výbušná situace na Severním Kavkaze jsou jen příklady. Takového a zároveň nedemokratického Ruska bychom se obávat měli. Byť se ekonomickou vahou blíží Itálii a svým HDP na hlavu Portugalsku.