Zemědělství přitom patří mezi sektory s nejvyššími emisemi a ve spojitosti s klimatickou změnou čelí několika výzvám najednou (nedostatečná odolnost zemědělské krajiny, úbytek biodiverzity, adaptace na sucho).
Množství organického uhlíku v půdě a je přímo ovlivněno způsoby hospodaření, zároveň je jedním z hlavních ukazatelů zdraví půdy a má výrazný dopad na její úrodnost, schopnost zadržování vody a ohroženost erozí. Koncentrace uhlíku v zemědělských půdách je v ČR přitom dlouhodobě pod evropským průměrem. Neleží nám tedy řešení nutnosti masivního odebírání CO2 z atmosféry přímo pod nohama?
