1. Pojmenování důležitosti mediálního vzdělávání (např. formou metodického doporučení).
2. Transparentnost procesu revize rámcových vzdělávacích programů (RVP) a nastavování vzdělávacích strategií, zohlednění mediální gramotnosti.
3. Začlenění mediálního vzdělávání do vzdělávání studentů pedagogických fakult.
4. Finanční podporu projektů a aktivit subjektů aktivních na tomto poli (např. formou otevřených grantových výzev).
Mediální gramotnost je přitom nezbytnou součástí vzdělanostní výbavy člověka žijícího v 21. století. Rozvíjet ji znamená učit se samostatně vyhledávat potřebné informace, analyzovat a posuzovat důvěryhodnost mediálních sdělení, rozlišovat fakta od lží a manipulací. Seznamovat se s riziky kyberprostoru a učit se, jak bezpečně využívat potenciál moderních technologií. Právě jejich prudký rozvoj a pohyb dětí v digitálním světě už od útlého věku jsou jedním z hlavních důvodů rostoucího významu mediální výchovy. Podle průzkumu ČŠI tráví přibližně 60 % žáků používáním různých typů médií většinu svého volného času.Úroveň mediální gramotnosti je přitom velmi nízká; jak vyplynulo například z průzkumu mediální gramotnosti středoškoláků, realizovaného agenturou Median pro Člověka v tísni, podle kterého v testu zaměřeném na základní znalosti a analytické dovednosti obsažené v RVP vyřešilo správně více než 60 % úloh pouze 20 % studentů. I gymnazistů, kteří si mezi studenty ze všech typů středních škol vedli v testu nejlépe, uspělo na 60 a více procent méně než 40 %.
Při testování ČŠI, která se kromě středoškoláků zaměřila i na mediální gramotnost žáků základních škol, byla očekávaná průměrná hodnota úspěšnosti stanovena na 60 %. Žáci ZŠ však dosáhli v průměru pouze 43 % a studenti SŠ 50 %. Výborného výsledku nedosáhl z žáků ZŠ vůbec nikdo, v případě SŠ pak jen 1 %. V kontextu vysokého významu médií v životě žáků (především internetu a sociálních sítí) jsou uvedená čísla alarmující.
„O mediálním vzdělávání se v poslední době mluví a píše čím dál častěji. A nezřídka se přitom objevuje také jeho kritika. Například, že to je nemístné tahání politiky do škol, vymývání mozků, šíření jediné správné ideologie, zákazy určitých médií atd. Nic z uvedeného neplatí. Autoři podobných výroků, a patří mezi ně i politici, šíří zcela zkreslené představy, ať už to dělají úmyslně, nebo z neznalosti. Bezpochyby tak ale přispívají ke stavu, že mnoho vyučujících mediální výchovy označuje vnímání vzdělávacích snah v této oblasti ze strany veřejnosti jako kontroverzní. Je proto žádoucí, aby relevantní vzdělávací instituce včele s ministerstvem školství pojmenovaly důležitost mediálního vzdělávání, “ uvádí Karel Strachota, iniciátor vzniku Platformy pro mediální vzdělávání a ředitel programu Jeden svět na školách, v němž se mediálnímu vzdělávání už přes třináct let věnuje.
Klíčová zjištění o mediálním vzdělávání v Česku
Jaká zjištění, poukazující na neuspokojivý stav v řešení těchto otázek, z výše uvedených výzkumů například plynou?V českých školách je mediální výchově věnován velmi malý prostor:
- 82 % učitelů uvádí, že výuka formou průřezového tématu, jdoucího napříč ostatními předměty, způsobuje, že na mediální výchovu nezbývá dostatek času,
- téměř stejné procento (80 %) uvádí, že mediální výchova není v českém školství vnímána jako důležité téma,
- studenti středních škol absolvují za celou dobu svého studia méně než 10 hodin mediální výchovy,
- na některých školách se mediální výchova nevyučuje vůbec.
Pedagogové nejsou dostatečně připraveni a postrádají materiály i metodickou podporu:
- uvádějí, že jim chybí potřebné znalosti a dovednosti (81 %), většina z nich (72 %) se nezúčastnila žádného relevantního kurzu nebo školení,
- téměř tři čtvrtiny učitelů pociťují nedostatek kvalitních materiálů, nejžádanější formou podpory jsou audiovizuální materiály ke konkrétním tématům (58 % učitelů),
- podle ČŠI je nejčastější formou přípravy vyučujících samostudium (70 % učitelů), což dokresluje i statistika uváděná Jedním světem na školách, podle níž si 77 % vyučujících připravuje vlastní materiály,
- 74 % procent vyučujících přistupuje k mediální výchově individuálně a sestavuje si samostatně svůj výukový plán, současně platí, že 50 % středních škol nevyhodnocuje naplnění cílů mediální výchovy,
- průřezový charakter mediální výchovy napříč několika předměty (na 90 % škol) způsobuje, že je výuka typicky zajišťována vícero učiteli (především běžnými učiteli všeobecně vzdělávacích předmětů bez zaměření na realizaci mediální výchovy).
Seznam signatářů otevřeného dopisu zastupujících jednotlivé organizace sdružené v Platformě:
Karel Strachota (ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni), Jan Cemper (šéfredaktor, Manipulátoři.cz), Lenka Chudomelová (lektorka, Demagog.cz), Jakub Janda (ředitel, Evropské hodnoty), Michal Kaderka (zakladatel, Svět médií), Martin Kožíšek (Akademie CZ.NIC), Tereza Kráčmarová (předsedkyně, Fakescape), Kateřina Křivánková a Vojtěch Bruk (zakladatelé, Zvol si.info), Michal Kučerák (lektor, produkce, Centrum současného umění DOX), Vlaďka Mušálková (ředitelka, Asociace pro mezinárodní otázky), Michaela Slussareff (zakladatelka, Slowtechinstitute.org), Jaroslav Valůch (koordinátor, Transitions) a Tereza Vodičková (předsedkyně, Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd).
