Výstavba malých vodních elektráren v Srbsku se ukázala jako nejen environmentálně a sociálně škodlivý, ale i energeticky téměř bezvýznamný projekt. Navzdory tomu, že tyto elektrárny vyrábějí pouze cca 1 % celkové elektřiny v Srbsku, stát prostřednictvím dotací štědře odměňuje jejich majitele – včetně lidí blízkých vládě – zatímco místní komunity trpí ztrátami bez jakékoli kompenzace. Ve jménu zelené energie byly přirozené říční toky odkloněny do potrubí, což zničilo ekosystémy, vysušilo řeky, poškodilo faunu a flóru a někdy i donutilo místní obyvatelstvo k odchodu z postižených oblastí. Příkladem jsou vesnice v okolí Kopaoniku či Golije.
Studie dopadů jsou obcházeny a nejcennější horské vodní toky zůstávají nechráněny. Vláda velmi často zmiňuje srování s Norskem, což je však zavádějící, protože Srbsko má drasticky menší vodní zdroje, patří dokonce k zemím s téměř nejmenším vodním bohatstvím na Balkáně. Takže mezitím co Čína masivně odstraňuje malé vodní elektrárny kvůli ochraně ekosystémů, Srbsko nadále trvá na modelu, který prospívá pouze hrstce privilegovaných investorů a škodí všem ostatním. Občané a aktivisté zůstávají poslední linií obrany přírodních zdrojů a závěr je jasný: Malé vodní elektrárny nejsou řešením ekologického problému, ale jasným důkazem korupce a ignorování veřejného zájmu.
Článek Jeleny Zorić vyšel za podpory projektu Posílení kapacit srbských nezávislých médií v informování o výzvách zelené transformace v týdeníku Vreme. Přečíst si jej můžete v srbském originále zde.
