Studie se zaměřuje na makroekonomické dopady různých scénářů odstoupení od uhlí. V první řadě sleduje, jak transformace energetiky ovlivní energetický mix, zaměstnanost a přidanou hodnotu, pokud odstoupíme od uhlí v roce 2040, 2038, 2033 nebo 2030. Dále zkoumá, jaký budou mít na tyto scénáře vliv ceny emisních povolenek. Zvláštní důraz policy paper věnuje regionu Severozápad, který bude energetickou tranzicí ovlivněn nejvíce.
I když se ve veřejném prostoru objevují termíny ukončení spalování uhlí spíše na konci 30. let, studie ukazuje, že výhodnější by byla dekarbonizace již v průběhu příštího desetiletí. Rychlejší odklon od uhlí totiž umožňuje plné využití zdrojů určených k dekarbonizaci, jako jsou Modernizační fond, Fond spravedlivé transformace nebo Nástroj pro oživení a odolnost. Zvýšené a dřívější investice do energetické infrastruktury by navíc probíhaly zároveň s ekonomickou obnovou po pandemii COVID-19 a umožnily by realizovat potřebný ekonomický impuls.
