V podobně nelehkých obdobích ale mohou nepřátelské zahraniční mocnosti používat stejné komunikační kanály k ovlivňování zpravodajství a šíření dezinformací a přispívat tím k panice nebo sociálním nepokojům. Je proto s podivem, že legislativa, která by chránila média jako strategické odvětví, v řadě zemí chybí nebo není dostatečná. Nový policy paper Ivany Karáskové a Mateje Šimalčíka se věnuje právním nástrojům ochrany médií před vlivem nedemokratických režimů (konkrétně Číny). Zabývá se dopadem přijetí nového zákona o prověřování zahraničních investic na média, možnostmi omezení zahraničního vlastnictví médií nebo omezení státní podpory pro vlastníky médií, zákazem křížového vlastnictví médií, antimonopolní regulací nebo využívání zadávání reklamy jako nástroje pro ovlivňování mediálního obsahu. Tématu zatím nebyla věnována dostatečná pozornost, proto jsme rádi, že jsme to právě my, kdo přináší v globálním měřítku nový pohled na problematiku ochrany médií před čínským vlivem.
