V tomto ohledu volá analýza po obezřetnosti a novém nastavení českého vládního přístupu k ruskému režimu, který se k ČR chová nepřátelsky a zároveň poukazuje na jiné příležitosti ve spolupráci s ruskou společností v širokém smyslu. Budoucí české angažmá vůči Rusku by se tak mělo na bilaterální úrovni koncentrovat na krizový management ve vztazích s ruskou vládou a oproti tomu mnohem více cílit na nevládní sektor, nezávislá média a aktivismus, ale také lokální a regionální úroveň mezilidských vztahů. Kromě toho by Česko mělo zásadněji investovat a naučit se lépe využívat prostředků multilaterálních diplomacie tak, aby vykompenzovala asymetrii, která ve vzájemných vztazích existuje. Nakonec by měla ČR napřít síly také na domácí úrovni a dále pracovat na posílení společenské odolnosti, jejíž slabosti Rusko v minulosti zneužívalo. V tomto ohledu se jedná samozřejmě o otázku hybridních hrozeb, ale také korupce a některé problematické investice plynoucí z východu, na které se měla budoucí česká vláda více zaměřit.
