Česká ocelářská výroba prochází zásadní krizí. Tlak přichází z více stran zároveň: vysoké ceny energií, zaplavení trhu levnou ocelí z Číny a Indonésie, stagnující evropská poptávka a přibývající náklady v systému emisních povolenek EU ETS.
Policy paper zasazuje situaci českého ocelářství do širšího kontextu evropské průmyslové a klimatické politiky. Analyzuje dostupné výrobní technologie, jejich emisní a nákladový profil i podmínky, za kterých by dekarbonizace odvětví mohla být úspěšná. Věnuje se také tomu, jakou roli hraje ocelářství v české ekonomice z hlediska znalostní základny a dlouhodobého rozvoje.
Analýza dochází k závěru, že dekarbonizace a zachování konkurenceschopnosti nejsou protichůdné cíle, ale dvě strany téže mince. Veřejná podpora transformace ocelářství může být přínosná – ale pouze za předpokladu skutečného tlaku na snižování emisí a férového nastavení podmínek tak, aby náklady nesly jen daňoví poplatníci a zisky jen soukromí vlastníci.
