Když se ale na show Savika Šustera, jedné z nejsledovanějších politických debat na Ukrajině, zjevil Cyril Svoboda a vykládal o tom, jak volby proběhly spravedlivě a čestně, jak po dobu svého pozorování prý neviděl žádná narušení, a jak byl příjemně překvapen tím, že na volby přišlo hodně lidí, byla jsem překvapena já – nepříjemně.

Tak zaprvé, když dojedete k volební místnosti, určitě tam budou lidi, kteří přišli hlasovat, ti, kteří nepřišli, tam nejspíš nebudou. Může tak vzniknout mylný dojem, že snad všichni jdou k volbám. Ale na Ukrajině byla tentokrát volební účast rekordně nízká, jen 58 %. Dobře, to se ale dá odpustit. Horší je něco jiného. Pan Cyril Svoboda si sice stihl popovídat s hodně lidmi a navštívil asi pět volebních místností, žádné problémy ale nezaznamenal. To mě popravdě nepřekvapuje, lidé příležitosti návštěvy mezinárodního pozorovatele spíše využijí k vyfotografování se s ním. S podvody se před ním zpravidla nechlubí. Dále, Cyril Svoboda podle svých slov nepochybuje o tom, že volby byly spravedlivé a transparentní. Proč se tedy teď na Ukrajině ze všech stran ozývají slova jako falsifikace, podvody, manipulace? Z legrace? Podle pana Svobody je ale demokracie na Ukrajině živá.

Upřímně, nemám tušení, kde a jak intenzivně Cyril Svoboda pozoroval, ale stejně jako mnoho ostatních „velmi krátkodobých“ pozorovatelů si asi neuvědomuje, že volby se nekonají jen v den voleb. Strana regionů se na ně připravovala dva roky a jejich profesionalismus v tomto ohledu je nutné „ocenit“. Zmíním jen přijetí smíšeného volebního systému (podpořila ho i opozice s tím, že jde o kompromis a jinak by bylo ještě hůř), redislokace volebních obvodů (více na východ) nebo neuvěřitelné sumy peněz vydělených z rozpočtu na jednomandátové obvody provládních kandidátů. Šlo v řádech o desítky až stovky milionů hřiven na kandidáty, kteří se následně díky těmto penězům pyšnili nově vybavenou nemocnicí či opravenou silnicí. A co do počtu užitých různých volební technologií, šlo asi o rekord. Daleko zajímavější než prohlášení takových „pozorovatelů“ bude samozřejmě zpráva OBSE.

Ale už teď si troufnu konstatovat, že šlo bezpochyby o nejšpinavější volby od roku 2004. Ukrajina udělala, v porovnání s volbami z let 2006, 2007 a 2010, obrovský krok zpátky. V podstatě to nebyly volby, ale festival volebních technologií – adminresurs, informační šum, černý PR, tlak na voliče nebo kandidáty, techničtí kandidáti nebo klony (jmenovci sloužící ke zmatení voličů), uzurpace mediálního prostoru, nepřímé i přímé uplácení voličů… A nakonec ono velmi podivné sčítání hlasů, kdy zjevně byli nejrychleji se vším hotovi na východě a jihu země, kdežto zdržení (rozuměj boj o hlasy) jsme pozorovali hlavně v centrálních oblastech, kde se odehrávala hlavní bitva.

Takže v době, kdy Cyril Svoboda je už dávno pryč nebo na volby zapomněl, jiní pozorovatelé jsou stále ještě na nohou a vůbec nespí, stejně jako členové volebních komisí. Někde sčítali hlasy do pozdního rána a v pondělí v některých teritoriálních komisích z podivných důvodů odmítali přijmout protokoly a vraceli je k přepočítání nebo k opravě. Někteří kandidáti stále bojují za své hlasy, protože opakované sčítání páchne podvodem, výsledky v teritoriálních volebních komisích neodpovídají protokolům z místních volebních místností. Lidi jsou unavení a vidí, co se děje. Cyril Svoboda jim svými slovy jen podráží nohy. A není první ani poslední. Jen mě mrzí, že se náš bývalý ministr zahraničních věcí stal prostě jedním z dalších užitečných, kteří diskreditují dobrou práci pozorovacích misí. Spojení „bývalý ministr zahraničních věcí, Česká republika, mezinárodní pozorovatel“, je dostatečně silný důvod k tomu, aby se člověk dostal do médií, a to opakovaně. Obecně si myslím, že by se pozorovatelé neměli do médií vyjadřovat vůbec, protože často jsou jejich vystoupení okleštěna a nakonec zbydou jen stížnosti na to, jak voliči nemohli najít volební místnost, protože byla až na druhé straně chodby. A Ukrajinci si jen ťukají na čelo a přestávají je brát vážně.