Vítěz druhého ročníku Olympiády lidských práv Jakub Komárek je na první pohled sympaťák. Už jeho vystoupení při obhajobě působilo přesvědčivě a není divu, že to neuniklo ani porotě. Výběr neotřelého tématu, jasný a sebevědomý projev – to gymnazistovi z Uherského Hradiště zajistilo zasloužené první místo.

* Jak ses na dnešní finále připravoval?

Abych řekl pravdu, tak jsem se nijak zvlášť nepřipravoval. Do soutěže jsem se dostal vlastně omylem. Viděl jsem plakát na škole a tak jsem se přihlásil. Napsal jsem esej a úplně jsem na nějakou olympiádu zapomněl. Po čase mi přišel email, že postupuji do druhého kola. Takže jsem byl překvapený. Účastním se také Pražského studentského summitu, jsem členem delegace za Srbsko, takže mi jsou témata, která se na olympiádě řeší, poměrně blízká.

* Vybral sis téma moderního otroctví. Co tě k tomu vedlo?

Téma jsem si vybral právě díky tomu, že se této problematice věnujeme také na studentském summitu, takže jsem o něm už něco málo věděl. Ale ostatní témata byla také zajímavá a určitě by mě bavilo polemizovat také o kulturních střetech, osobní svobodě nebo eutanazii. Ale tušil jsem, že si tato témata vybere hodně lidí, tak jsem chtěl něco méně obvyklého.

* Co ti dělalo největší problém?

Já mám problém s tím, že mám vždycky hrozně moc myšlenek a nedokážu je utřídit do vět. Takže jsem si napsal jenom samotné myšlenky, který chci předat, a pak jsem to zformuloval do souvislého textu. Nejdříve jsem toho napsal moc, takže jsem musel promazávat, abych se vešel do limitu.

* Jaké bylo obhajovat práci před porotci? Co tréma?

Trému jsem měl hroznou. Nikdy jsem takhle veřejně nemluvil. Maximálně jsem uváděl stužkovací večírek, ale před odbornou porotou to byla moje premiéra. Nikdy jsem ani nic nevyhrál, takže mám opravdu radost.

Rozhovor vyšel v Pražském deníku.