Česká republika musí stanovit své zahraničněpolitické priority, aby byla čitelným a konzistentním partnerem. K tomu jí slouží i účast v mezinárodních organizacích a evropské integraci. Musí se však vyvarovat siláckých postojů. I o tom včera (6. listopadu) debatovali prezidentští kandidáti. Dotkli se mimo jiné i bankovní unie.

Čtyři kandidáti na budoucího prezidenta České republiky spolu včera v Praze debatovali o otázkách zahraniční politiky. Hovořili například o tom, zda mají v zahraniční politice obchodní vztahy přednost před obhajobou lidských práv.

„Nemůžeme rezignovat na obchod, ale nemůžeme ani rezignovat na hodnoty, které jsou pro nás zásadní,“ řekl během debaty, kterou pořádala Asociace pro mezinárodní otázky (AMO), Jiří Dienstbier. Obhajoba lidských práv podle něj není v rozporu s prosazováním ekonomických vztahů: „Když se vyjádříme k otázce lidských práv, nemyslím si, že bychom automaticky ztráceli obchodní příležitosti.“

„Je třeba pamatovat na to, že demokracie se nedá exportovat do zemí, kde nemají tušení, co to demokracie je,“ dodal v této souvislosti Přemysl Sobotka. V takových zemích je prý potřeba zejména ovlivňovat nálady lidí a přinášet do veřejné debaty nové obzory. Ekonomika je podle jeho slov prioritou, na porušování lidských práv je ale potřeba upozorňovat.

Podle Miloše Zemana je především potřeba vyhnout se „siláckým veřejným prohlášením“, která obhajobě lidských práv mohou paradoxně škodit. Pokud jsou lidská práva vznášena jako téma v interních jednáních, reagují prý i představitelé Číny poměrně vstřícně a jsou ochotni diskutovat. „Jestliže však vydáte silácké prohlášení z České republiky, které může být vnímáno jako poučování druhých, alergická reakce je podle mého názoru pochopitelná,“ řekl.

„Neexistuje nehodnotová politika. Pokud jsou hodnoty amputovány, pak to přestává být racionální politika. Hodnotově a civilizačně někam patříme, a tak se těchto hodnot nevzdávejme,“ vyzval Jan Fischer, podle jehož názoru navíc země jako Rusko a Čína ani nepředpokládají, že evropské země budou na své hodnoty rezignovat.

„Ano, vyvarujme se siláckých výroků – ale z obou stran,“ dodal. „Siláckým prohlášením“ byl podle něj i zářijový projev premiéra Petra Nečase na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně. Ministerský předseda tehdy prohlásil, že podpora Tibetu nebo například ruské punkové skupiny Pussy Riot má negativní vliv na český export.

Bankovní Yetti

Siláckých prohlášení by se podle Fischera měla Česká republika vyvarovat i na evropské scéně. Jako příklad uvedl současný postoj k vytváření bankovní unie. Vadí mu, že vláda evropským partnerům pohrozila hned z počátku vyjednávání vetem. Rozumnější je podle něj například přístup Polska, které v evropských jednáních vystupuje tvrdě a kriticky, ale zároveň konstruktivně.

Nesolidní postoj zaujala česká vláda také podle Dienstbiera. Zejména proto, že bankovní unie se České republiky prozatím přímo netýká, pro státy eurozóny je ale její vytvoření důležitou otázkou.

Pokud jde o samotnou podstatu bankovní unie, podle Zemana bude nejprve nutné stanovit, jaká bude její konkrétní podoba. Je prý potřeba například vyřešit otázku, kterých bank se bude týkat. Teprve poté o ní bude možné seriózně jednat. „Bankovní i fiskální unie jsou něco jako Yetti. Každý o něm mluví, ale nikdo ho neviděl,“ prohlásil.

Jednoznačně proti bankovní unii se vyjádřil Sobotka. Dohled zvnějšku by podle něj mohl české banky poškodit. „Česká republika má kvalitní dohled, dohled z Bruselu by byl prapodivný,“ řekl.

Kritický názor má Sobotka i na prohlubující se evropskou integraci jako takovou. Hlubší integrace podle něj není řešením současné krize a Evropa by se měla vrátit k půdorysu, na kterém vznikala. Důraz by prý měla klást především na čtyři základní svobody vnitřního trhu (volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu), ale nepokračovat v centralizaci.

Naopak podle Dienstbiera velí logika evropského vývoje v posledních desetiletí v další integraci pokračovat. Takový názor zastává i Zeman. Sdílená suverenita evropských zemí je podle něj také suverenitou a v případě menších států nehraje žádnou roli to, že části své vlastní suverenity se musejí vzdát. Fischer je pak zastáncem pružné integrace, ke které by se mohly připojit státy, které o to projeví zájem. Ty, které zájem mít nebudou, by však neměly být „ostrakizovány“.

Konzistentní partner

Přestože na evropskou integraci mají jednotliví kandidáti rozdílné názory, shodují se na tom, že členství v EU je pro Českou republiku jedním z nejvýznamnějších aspektů zahraniční politiky.

„Naše bezpečnost a prosazovat naše priority je závislá na nadnárodních institucích,“ uvedl Dienstbier s odkazem na OSN, systémy kolektivní bezpečnosti i Evropskou unii. „Bez evropské integrace budeme těžko schopni v globalizovaném světě obstát,“ dodal.

Dienstbier, Fischer, Sobotka i Zeman se také shodli na tom, že prezident by měl své aktivity v zahraniční politice koordinovat s vládou i Parlamentem tak, aby byla při vystupování v zahraničí zachována konzistence. Měl by také moderovat debatu o zahraniční politice napříč politickým spektrem.

Zároveň by si prý měla Česká republika stanovit jasné priority, které bude v zahraniční a evropské politice zastávat. „Pokud to nezvládneme, dostaneme se na periferii evropské integrace, a pak bychom opravdu neznamenali v evropském a světovém kontextu vůbec nic,“ prohlásil Dienstbier. Členství v EU podle něj zaručuje, že i pro velké státy globální ekonomiky může být Česká republika zajímavým partnerem.

Původní vydání: Prezidentští kandidáti: ČR nemá mít ke světu silácké výroky

Přejít