Prezidentovy excesivní výroky nejsou, obávám se, v zahraničí nic nového. A to i přesto, že tentokrát v podněcování nenávisti zašel dál než obvykle a že k tomu využil výročí boje za svobodu a demokracii. Co se pro zahraniční vztahy počítá víc, je, jakým způsobem jeho slova zapadají do kontextu našeho přístupu k uprchlíkům. Mám na mysli neochotu se v rámci EU rovně podílet na přijímání lidí prchajících z válečných oblastí. A za to, jak nelidsky s nimi jednáme v ČR, jsme byli kritizováni také z OSN. Kromě toho, že bychom v zahraničí možná chtěli být spojováni s rokem 1989 spíš než s xenofobií, má to i praktické dopady: zbytečně se v EU vzdalujeme partnerům, které bychom raději měli na své straně.