Základní přehled o dnešní situaci

Podle údajů Ruské centrální banky bylo na ruském trhu zaregistrováno1595 úvěrových organizací, z toho 1552 bankovní povahy.[1] Zároveň ale pouze 1327 úvěrových organizací (1276 bank) má licenci k provozování bankovních služeb. Rozdíl potom tvoří organizace, které již ukončily svoji činnost, nicméně jejich zánik nebyl doposud zaregistrován, nebo o licenci nepožádaly.

Již z velkého počtu různých bankovních institucí vyplývá, že ruský bankovní systém je velmi roztříštěný. Banky trpí do velké míry podfinancováním, což má samozřejmě nepříznivý vliv na jejich stabilitu.  Navíc tak jako jsou malé banky, je v poměru k velikosti Ruska malý i celkově sektor. Ten není schopen přitahovat vklady obyvatel ani institucí, navíc nabízí pouze omezenou škálu produktů

Snad všichni analytici se shodují, že ruské banky neplní svoji základní funkci. Touto funkcí je zprostředkování pohybu finančních prostředků mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Využívání úvěrů je v Rusku na velmi malé míře a to i ve srovnání například s Českou republikou. Pouze 5% nových investic je realizováno pomocí bankovních úvěrů, zatímco ostatní jsou financovány ze zisku.[2]  Tato statistika se zdá sice do určité míry výhodnou, neboť nedochází k zadlužování podniků, na druhé straně ale signalizuje oslabený růst. Úvěry jako zdroj kapitálu jsou důležité hlavně pro malé a střední podniky, zatímco hlavní role reinvestic vede k konzervování postavení dominantních firem. Ty totiž jako jediné disponují dostatečným kapitálem. Banky potom raději investují volné prostředky do akcií a obligací, což v případech rychlého propadu jejich cen (viz Jukos) znamená velké nebezpečí.

Velkým nebezpečím se jeví provázanost bank s průmyslovými podniky do takzvaných průmyslově- finančních skupin. Kolem bank se točí tyto struktury, kde banky fungují jako úschovny peněz pro okolní podniky. Typickým příkladem byla Guta banka, do jejíž finanční skupiny patřilo kolem sta firem z různých oborů.  Úvěry jsou potom poskytovány na základě přátelských vztahů, spíše než na komerční bázi. Banky, namísto aby zkoumaly schopnost klienta úvěr splatit, poskytovaly spřáteleným firmám úvěry bez kontroly.

Problematickým jevem se zdá také to, že tři největší ruské banky (Sběrbank, Vněštorgbank a Gazprombank)  jsou státní. V případě Sběrbanku se dá mluvit o monopolu (celkově má asi 62% bankovního trhu, ve třetině z 89 ruských regionů dokonce nemá pobočku žádná jiná banka)[3]. Prostřednictvím těchto bank stát řeší problémy bank menších (Vněštorgbank převzala po nátlaku vlády a díky úvěru od Centrální banky ve výši 700 mil. dolarů Guta banku), což je velmi nežádoucí cesta, neboť problémy sektoru neřeší,  pouze odkládá. Pro klienty a věřitele této banky jde jistě o zprávu výbornou, nicméně nelze spoléhat na to, že se tak stát zachová i u ostatních bank. Velkou tržní výhodou oproti soukromým bankám je potom pro tyto instituce také to, že díky vlastnictví ze strany státu jsou vklady v nich prakticky garantované i pro institucionální vkladatele. Z toho důvodu z podobných krizí spíše těží, nežli naopak.

Chabá důvěra

V Rusku dlouhodobě panuje nedůvěra vůči bankám.  Vklady soukromých subjektů do ruských bank tvoří pouhých 12%, zatímco v zemích Evropské unie dosahuje tato hodnota 55% HDP. Ruští občané tak raději ukládají své peníze pod polštář (většinou v dolarech) než do bank. [4]

Ačkoli ruské bankovnictví trpí velkými strukturálními problémy, zdá se, že právě nervozita na trhu je hlavním katalyzátorem pádu několika institucí. Od roku 1998 se zatím neměla důvěra šanci obnovit a zdá se, že po určitou dobu ani nebude mít. Prakticky jakákoli informace, byť i ta nejneuvěřitelnější, je schopná se stát sebepotvrzující předpovědí a způsobit krach finanční instituce.[5] V nedávné době zdravá instituce se díky pověstem o finančních problémech skutečně do problémů dostane. Na trhu kolují informace o různých „černých seznamech“ nedůvěryhodných institucí, což klidu také neprospívá.

Státní zásahy do ekonomiky nezpůsobují pouze nedůvěru ze strany střadatelů, ale i ze strany institucionálních investorů. Další otřes důvěry může potom nastat již v srpnu, kdy budou známy výsledky hospodaření a vliv červnových otřesů na ně. Tato krize důvěry se projeví hlavně u institucionálních vkladatelů.

Otřesy z června 2004

Prvními příznaky hrozících problémů byly neschopnosti bank „Sodbizněsbank“ (byla mu odebrána licence už 13.5.), „Paveleckij“, „Kreditrast“ a několika dalších, dostát svým závazkům. Další na řadě potom byla banka „Dialog-Optim“. Jelikož šlo o vesměs malé banky, celá situace nepřitahovala prakticky žádnou pozornost ze strany dozorčích orgánů. Vše bylo hodnoceno, celkem adekvátně situaci, jako banální problémy malých bank.[6]Nicméně panika zachvátila nejen drobné střadatele, ale i mezibankovní trh. Jakmile se ocitla v problémech i poměrně velká Guta banka[7], začalo se mluvit o další ruské finanční krizi (po listopadu 1994, srpnu 1995, a srpnu 1998). Postupně se v nebezpečí, vyvolaném spíše než objektivními faktory iracionální panikou, ocitla i největší soukromá banka- Alfa banka. Za pouhé dva dny se snížila cena euroobligací Alfa banky ze 101,5% na 97% nominální hodnoty. Podobným vývojem potom prošly i obligace další z velkých soukromých bank, „MDM“.

Ukončení krize důvěry, alespoň na krátkou dobu,  pomohla i vláda a státní Duma, které ve velmi krátkém čase schválily zákon  pojištění vkladů soukromých osob v červenci 2004. Centrální banka potom pomohla zajistit bankám dostatek prostředků na výplatu klientů. Celkově se dá o tomto otřesu říci, že šlo spíše o subjektivní paniku, než opravdovou krizi.

Další vývoj

Pokud se chce Rusko zbavit své závislosti na vývozu surovin, musí přikročit k dalším reformám a učinit bankovní sektor funkčním. Uplynulý rok nebyl příliš pro tyto kroky příznivý. V prosinci roku 2003 se konaly volby do státní Dumy, v březnu 2004 potom prezidentské volby. Ochota jakékoli vlády za těchto okolností přistupovat k bolestivým reformám  je vždy snížená a ruská vláda (jak Kasjanovova, tak Fradkovova), stejně jako prezidentská administrativa, v tomto netvořily žádnou výjimku. Zdá se, že k provádění nepopulárních kroků se bude přistupovat až v tomto, pravděpodobně posledním, funkčním období prezidenta Putina.

V Rusku působí v současné době naprosto neuvěřitelné množství finančních institucí ať už bankovního či nebankovního typu. Je zřejmé, že bude muset dojít k výrazné koncentraci. Naprosto zásadní problémy očekávají především malé a střední banky, které jsou citlivější na vývoj důvěry než velké instituce. Podle slov Jonathana Schiffera, víceprezidenta agentury Moody´s: „ Do roku, dvou, tří, pěti až deseti let se staneme svědky výrazného snížení počtu bank v Rusku. Stane se tak buď cestou odhalení podvodů a porušení zákonů, nebo cestou slučování a pohlcování finančních institucí navzájem. Pro ruský bankovní trh bude lepší, když bude menší počet bank“  Jedním z prvních signálů trendu slučování drobnějších finančních institucí je sloučení banky „Russkij geněralnyj bank“ se společností „Investsběrbank“. Celkově potom instituce ponese název druhého subjektu.

Proces snižování počtu bank bude také zajištěn přechodem na západní standard v podobě minimálního základního jmění banky ve výši 5 mil. EURO. Tohoto kritéria dnes mnohé ruské banky nedosahují. Jelena Džumajeva z ruské ratingové agentury Expert.ru odhaduje, že na trhu zůstane asi jedna třetina ze současného počtu bank a ostatních finančních institucí.

Důsledkem krachů drobných bank, o kterých nelze pochybovat,  bude zesílení dohledu nad finančními institucemi, což lze jedině přivítat. Zároveň by mohlo dojít i k rozvolnění vazeb mezi průmyslovými podniky a bankami tak, aby mezi nimi fungovaly standardní komerční vztahy. Zdá se, že již některé společnosti pochopily škodlivost této provázanosti a očišťují banky od nefinančních aktivit, jako byly např. v případě skupiny Guta továrny na cukroví (zatímco finanční skupiny, které v sobě kombinují různá odvětví finančního trhu, jako jsou pojišťovny, podílové fondy, banky, leasingové společnosti, stavební spořitelny a jiné jsou běžnou věcí, pronikání do průmyslového sektoru je znakem spíše nedostatečně vyspělého prostředí). Tyto vztahy byly navíc velmi nejasné (po převzetí Guta banky Vněštorgbankem nebylo úplně jasné, co všechno vlastně banka vlastnila)

Jde především o rozvinutí systému státem garantovaného pojištění vkladů. Narychlo přijatým zákonem ze dne 10.7.2004 jsou vklady do 100.000 rublů garantovány státem stoprocentně, nad tuto výši už nebudou nijak chráněny. Toto opatření se týká všech bank,tedy i těch, které nebyly schopné vstoupit do systému povinného pojištění. To pomůže zvýšit důvěru hlavně u soukromých střadatelů, zatímco institucionální vkladatelé budou i nadále setrvávat v nejistotě. I proto se očekává, že další krize nastoupí v srpnu, kdy budou známy dopady červnových událostí. Stát tak na sebe bere riziko namísto samotných vkladatelů z řad občanů. Od roku 2005 potom bude platit systém povinného pojištění vkladů, což sníží počet bank, neboť ne všechny budou schopny splnit kritéria daná zákonem.

Dalším opatřením, které by mělo zvýšit transparentnost bankovního sektoru je přechod na mezinárodní účetní standardy. Doposud jsou používány odlišné, ruské, což by se mělo od 1.1.2007 změnit. Tento krok bude přínosný hlavně směrem do zahraničí. Navíc se tím sjednotí kritéria, podle kterých jsou banky porovnávány. V současné době jsou tato srovnání lehce zavádějící, neboť pobočky zahraničních bank a zhruba 200 ruských bank pracuje výhradně podle západních účetních standardů.

Hlavním problémem je po dlouhou dobu nízká důvěra ruských občanů vůči bankám. Kirill Tremasov, vedoucí analytického odboru banky „Bank Moskvy“, oponuje názoru, že se ruští občané obrátí na státní banky: „Všichni si pamatují na rok 1998. Sběrbank tehdy sotva dostál svým závazkům vůči vkladatelům.“ Podle jeho mínění se tedy část střadatelů raději obrátí na dceřiné společnosti západních bank. Tento trend se již postupně začíná prosazovat a pobočky zahraničních bank se již začínají prosazovat i do dříve poněkud opomíjených regionů. Zahraniční společnosti disponují dlouhou tradicí poskytování bankovních služeb, jsou kapitálově silné a v neposlední řadě funguje i méně racionální argument v podobě jejich neruskosti. Bezpečnost je hlavní pro institucionální vkladatele, zatímco drobní střadatelé se zajímají spíše o výši úroků. Problémem ale je, že existují vážné obavy o další směřování ruské ekonomiky, zvláště v souvislosti se zvýšenou ochotou ruského státu zasahovat do ekonomických procesů.

Dominance státních bank by potom měla být omezena a institut státních komerčních bank zcela vymizet z ruského prostředí. Tento krok je plánován na rok 2007. Pokud totiž vlastní banku stát, dochází tím k vytváření nerovnosti na trhu, navíc je stát v pokušení skrze tyto banky zasahovat do volné soutěže bank. Vedle majoritních podílů v největších bankách potom stát drží podíly také v mnoha soukromých ústavech (zhruba 200). Stejně tak by se měl stát i postupně zbavovat svých podílů v nich a namísto toho se plně soustředit pouze na dohled.

Závěr

Ruský bankovní systém je i přes některá opatření stále slabý a hlavní reformy ho zatím čekají. Dá se očekávat, že i nadále bude docházet ke krachům menších ústavů. Tento jev, byť nepříjemný, není škodlivý a v ruském prostředí dokonce žádoucí. Stát potom musí zajistit, aby ukončení činnosti takového ústavu proběhlo s co nejmenším dopadem na klienty. Je jasné, že i v případě tohoto kultivovaného vývoje popularita současného ruského prezidenta poklesne.

[1] Údaj se vztahuje k 1/6 2004. http://www.cbr.ru/BBS/BBs0405r.pdf. Je nutné ale zároveň upozornit na úskalí této statistiky. Podle ruských zákonů totiž jako banky vystupují i například společnosti poskytující spotřebitelské úvěry.

[2] Běžnou mírou krytí investic pomocí úvěrů je zhruba 15% až 30%.

[3] CHOWDHURY Abdur, Banking Reform in Russia: Winds of Change?, Policy Reform, Vol. 6 (2), pp. 89-103.

[4] Podle průzkumu Ruského centra pro výzkum veřejného mínění /VCIOM/ 70% občanů nevyužilo za posledních 7-8 let služeb žádné banky.

[5] Krizi v Guta bance způsobila jeden rok stará zpráva o tom, že je proti vedení banky vedeno trestní řízení  rozeslaná v průběhu června elektronickou poštou bankéřům a ruským masmédiím. V ovzduší obecné nedůvěry v bankovní sektor potom i tato stará informace způsobila paniku.

[6] Největší podle aktiv z těchto bank byl Kreditrust, který byl k 1.1.2004 na 70. stupni žebříčku. Používám zde žebříček časopisu Expert ze dne 22.3.2004 podle ruských účetních standardů. Podle světových by byl potom poněkud odlišný, nicméně jde pouze o orientační údaje, pro které je tento žebříček plně dostatečný.

[7] Guta banka má asi 500.000 klientů a 350 bankomatů na celém území Ruské federace, podle velikosti aktiv patřila mezi 15 největších bank v Rusku.