Polsko je zemí, kde se daří konspiračním teoriím. Jejich rozebírání často přehluší samotnou podstatu různých kauz. Týden po začátku aféry se již nemluví tolik o tom, že ministr vnitra Sienkiewicz se domlouval s guvernérem nezávislé (sic!) národní banky Markem Belkou na ekonomické pomoci vládě výměnou za odvolání ministra financí a úpravy v připravovaném zákonu o národní bance. Hlavní otázkou dneška je, kdo měl zájem na poskytnutí nahrávek médiím a jejich publikaci. Političtí oponenti, byznysmeni, kteří vešli v nelibost vlády, nebo východní tajné služby?

Kromě Belky a Sienkiewicze se na nových nahrávkách objevuje Radosław Sikorski, který mimo jiné bagatelizuje váhu polsko-amerického spojenectví. Polsko navíc platí za největšího jestřába v kontextu aktuální ukrajinské krize a právě o Sikorském se hovoří jako o kandidátovi na nového šéfa unijní diplomacie. Obchodní kontakty navíc vedou od osob z podniku, ve kterém byly pořízeny nahrávky, k podivným ruskojazyčným postavám a polskému zastoupení Lukoilu. V době, kdy se Poláci vzhledem k událostem na Ukrajině obávají o bezpečnost vlastního státu, nemusí znít tyto teze o cíleném útoku na vládní strany fantazijně.

Šéfredaktor týdeníku Wprost Sylwester Latkowski prohlásil, že jeho úkolem není bránit vládu, ale stát. Když dělají politici špinavé obchody, nebo hovoří hanlivě o svých oponentech či partnerech, je zapotřebí rozhovory zveřejňovat. Naopak Donald Tusk tvrdí, že se jedná o útok na polský stát. Která z verzí platí, se nedozvíme, dokud nebude zveřejněno, kdo nahrávky týdeníku předal a kdo měl tedy zájem na celé politické krizi. Šéfredaktor Latkowski to odmítá sdělit s odvoláním na ochranu svého informačního zdroje.

Nad aférou však nelze mávnout rukou s tím, že v dnešní situaci, kdy jsou dva sousedé Polska na pokraji ozbrojeného konfliktu, je třeba se semknout a ustát útoky na vládu. Ta jednoduše dělala kšefty, které pravděpodobně byly za hranicí zákona i ústavnosti. Pokud Občanská platforma nebude vysvětlovat, omlouvat se nebo nerezignují někteří ministři, je odsouzena k totální porážce v příštích volbách.

Když v roce 2001 získal Svaz demokratické levice v parlamentních volbách více než 40 % hlasů, začal vládnout s podobnou bohorovností, jako dnešní Platforma, která je u politického kormidla již sedm let. Následky pro polskou levici byly fatální. Od té doby na politické scéně paběrkují a hledají tvář. A to levici zničily mnohem méně závažné aféry, než je ta, která právě hýbe Polskem.