Růže otvírají budoucnost

Gruzie byla v letech 1918 až 1921 samostatným a nezávislým státem. V současné době se však potýká s katastrofálními následky sedmdesátileté sovětské okupace. A také s dědictvím následující občanské války v první polovině devadesátých let a navazujícího totálního rozvratu téměř všech státních struktur.

K tomu je třeba připočíst vleklé konflikty se separatisty v Jižní Osetii a Abcházii, které umně rozdmýchávali Rusové prostřednictvím dodávek zbraní a další materiální a politickou podporou a obchodní blokádou uvalenou před několika měsíci na Gruzii.

Od takzvané revoluce růží, která proběhla v listopadu roku 2003, se nová vládnoucí skupina pod vedením prezidenta Saakašviliho víceméně úspěšně snaží zemi modernizovat.

K velké nelibosti Ruska, avšak s velkou podporou domácího obyvatelstva vyhlásila za svůj cíl integraci do Evropské unie a vstup do NATO. Transformační proces je podporován zejména Spojenými státy, ale i řadou evropských zemí včetně České republiky.

Země příležitostí

V roce 2005 výrazně vzrostl český vývoz do Gruzie. Vloni se pak soukromá česká společnost Energo Pro dokonce stala významným investorem ve strategické oblasti výroby a distribuce elektrické energie.

Obchodních a investičních příležitostí pro české podnikatele nabízí tato země celou řadu – již nyní se ostatně nejlepší místní pivo jmenuje Kubíček – a rozhodně více než v českých sdělovacích prostředcích poslední dobou zmiňované některé země Afriky či Asie. Dobrým krokem v tomto směru byla nepochybně účast českých podnikatelů a zástupců Hospodářské komory v Topolánkově delegaci.

I přes dobrou úroveň vzájemných vztahů a četné kontakty na politické úrovni by si Gruzie zasloužila větší pozornost z české strany, a to nejen, co se týče internetových stránek ministerstva zahraničí.

Kromě obchodních příležitostí je totiž Gruzie – ostatně stejně jako celý region jižního Kavkazu – mimořádně významná pro přepravu ropy a zemního plynu z oblasti Kaspického moře a perspektivně i Střední Asie do Evropy. A tento význam se může v budoucnu samozřejmě ještě značně zvýšit.

Ambasáda v Tbilisi

Naše země by se proto měla více než dosud věnovat projektům rozvojové a zejména transformační spolupráce, kde jsou zkušenosti a potenciál především našich nevládních a neziskových organizací značné.

V loňském roce sice na tyto účely vláda vynaložila třináct milionů korun, většina z nich ale byla bohužel věnována na projekty, jejichž cílem je prevence před migrací z Gruzie do České republiky.

I kdybychom odhlédli od této nepříliš šťastné skutečnosti, jedná se o relativně malou částku. A to zejména ve srovnání například se sousedním Polskem nebo Řeckem, které jen v tomto roce vyčlenilo na obdobné projekty dva miliony eur.

Na politické úrovni by si pak měl také prezident Václav Klaus najít ve svém náročném zahraničněpolitickém programu čas na pozvání prezidenta Saakašviliho k návštěvě Česka.

Když mohl český prezident nedávno v rámci své pracovní návštěvy deset dnů cestovat po americké periferii, neměl by pro něj být zas takový problém přijmout v Praze prezidenta země, jež je součástí Evropské politiky sousedství, vážně aspiruje na členství v NATO, má strategický význam v celém regionu a prochází procesem transformace, o jehož teorii i praxi Václav Klaus často tak rád hovoří.

Bylo by také žádoucí, aby bylo personálně posíleno naše velvyslanectví v hlavním městě Tbilisi. V rámci tolik potřebné restrukturalizace sítě našich zastupitelských úřadů by pak měla být zřízena diplomatická zastoupení České republiky také v dalších dvou jihokavkazských republikách – Arménii a zejména Ázerbájdžánu.

Málo lákavé, ale důležité

Jedná se sice o místa s nepochybně nižším životním komfortem, než jaký nabízejí některé latinskoamerické země; či rozličné naše konzuláty mimo hlavní města zemí Evropské unie.

Nepochybně jde však o místa to významnější a důležitější pro naši zahraniční politiku a celkovou bezpečnost.