Nedávno totiž podpořili plán Francie na zavedení společných pravidel v oblasti migrace a azylové politiky. Ty jsou doposud doménou členských států, stále naléhavěji se však ukazuje potřeba společného postupu i zde. Zejména po zrušení hraničních kontrol mezi většinou členských zemí unie jde nepochybně o logický požadavek. Evropští politici se s ním však chtějí vyrovnat velice špatným a nákladným způsobem.

Francouzský návrh předpokládá zavedení řady společných byrokratických procedur a restriktivních opatření, které však mají jen malou naději na úspěch. A jediným výsledkem bude, že se EU začne soustřeďovat na budování stále větších zdí kolem našeho kontinentu.

Situaci má změnit byrokraticky organizovaná migrace, spolupráce s vládami zemí, odkud dotyční do Unie přicházejí a předpoklad, že všichni cizinci, kteří zde pobývají nelegálně, budou vyhoštěni.

Faktem však je, že nebezpečnou a mafiánům draze zaplacenou cestu do EU váží nejčastěji lidé ze zemí třetího světa, kde vlády buď v podstatě neexistují nebo nefungují, popřípadě jsou jejich občané to poslední, co je zajímá.

Ukázkou jalové naivity pak je představa, že lidé, kteří žijí v Evropě často několik let, dobrovolně odejdou do zemí, jež sužuje bída, násilí, nestabilita, přírodní katastrofy či dokonce války a hlad. Stejně pošetilé je si myslet, že policie jednotlivých zemí budou schopny vyhostit z Evropské unie přes osm milionů lidí (kupříkladu veškeré obyvatelstvo Rakouska), což je odhadovaný počet těch, kteří na jejím území žijí bez potřebných razítek.

Paradoxně zmíněný návrh podstatně omezuje uplatňování amnestií a možnosti získání legálního pobytu pro osoby zdržující se v zemích unie na černo. Z nepochopitelných důvodů také z francouzského návrhu vypadl požadavek na povinnou znalost úředního jazyka země EU pro ty cizince, kteří zde pobývají legálně.

Evropská populace stárne a bude potřebovat stále větší množství pracovníků ze zahraničí, a to nejen těch vysoce kvalifikovaných, o nichž se často mluví. Jen do roku 2020 bude v zemích EU chybět 20 milionů párů rukou na práci. Pokud se náš sociální systém nemá zhroutit, je potřeba, aby za cizince pracující v EU platili zaměstnavatelé řádně daně a pojištění.

Řešení problému nezákonné migrace tedy nespočívá hlavně v postihu nelegálního zaměstnávání, ale ve vytvoření podmínek, aby se vyplácelo jejich zákonné zaměstnávání. Firmy, které nelegálně zaměstnávají cizince, by měly být zbaveny možnosti ucházet se o zakázky financované ze státních či evropských zdrojů.

Navrhovaný represívní přístup ale spíš odpovídá komunistickému „poručíme větru, dešti“ a přinese stejné, totiž katastrofální výsledky. Evropa se propadne do atmosféry obklíčené pevnosti, v níž se bude šířit nenávist vůči všem cizincům, strach a frustrace.

Ze všech těchto důvodů by měli naši politici francouzské návrhy odmítnout a zabránit jejich schválení na podzimním summitu. Odpovědné politické strany by se pak měly začít této ožehavé otázce věnovat, jinak se jí i u nás brzy chopí extremisté.