Na rozdíl od Gabalova podobného pokusu, který předcházel summitu NATO v září 2014, kdy se většina členů výboru zalekla, se tentokrát povedlo následné usnesení téměř jednohlasně schválit. Zdrželi se pouze komunisté Černý a Mackovík, kteří si asi nebyli jisti, o čem se zrovna hlasuje. V usnesení výbor „žádá vládu, aby při zaujímání stanoviska na Radě EU brala v potaz výsledky jednání výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.“ Potud srdce plesá, výbor by se konečně mohl začít posouvat z pozice „kývač“ do pozice „strategický kontrolor“.

Tento pocit však kalí skutečnost, že naproti exekutivě, která se na výbor dostavila v exemplárním osazení, projevilo vokálně zájem o debatu o tomto strategicky významném tématu pro bezpečnost ČR jen trio členů výboru pro obranu – Gabal, Seďa (ČSSD) a Chalupa (ANO). Zbytek zúčastněných byl asi již vyčerpán dlouhým jednáním, nebo nevěděl, co říci. Únavu či obavu mluvit o nelehkém tématu lze ještě pochopit, nezájem a nepochopení, proč vlastně výbor věc projednává, však nikoliv.

Ne všem je totiž zvýšená aktivita branného výboru po chuti. Jde totiž nad rámec vyjetých kolejí, jak jsme se mohli přesvědčit například při návštěvě německých politiků v květnu. Poslanec Gabal jako jeden z mála nejenže zvládá v pozici „strategický kontrolor“ fungovat, ale má i představu, jak by v tomto módu měl pracovat i branný výbor. Má navíc tu výhodu, že mu pokaždé, když se s vedením ministerstva obrany neshodne, nezačne na telefonu blikat stranická kontrolka, jako se to děje kolegům z ČSSD nebo hnutí ANO.

Dokud si i ostatní členové výboru nebudou vědomi cíle svého pracovního snažení, tj. být skutečnými kontrolory české obranné politiky v širším smyslu slova (nikoliv pouze jako „kývači“ armádního rozpočtu nebo branné legislativy), těžko se branný výbor stane místem, kde se na očích odborné veřejnosti povede plně strategická debata o současnosti a budoucnosti naší obrany tak, jak tomu bývá v dospělých demokraciích.