Po další vlně rozšíření Evropské unie o Rumunsko a Bulharsko se sousedem EU stane i Moldávie, bývalá sovětská republika, která od počátku 90. let prochází obdobím pokusů o transformaci a kromě problémů v oblasti politiky, lidských práv a ekonomiky řeší i otázku urovnání vztahů se separatistickou Podněsterskou republikou. Cílem tohoto dokumentu je upozornit na klíčové otázky, jimiž by se v této souvislosti měla zabývat zahraniční politika EU a jejích členů, včetně České republiky.

Moldavské politické situaci od vítězných parlamentních voleb v roce 2001 dominuje Komunistická strana Moldávie v čele s prezidentem země Vladimirem Voroninem. Vláda komunistů s sebou přináší závažné problémy v oblasti lidských práv (nátlak na politické protivníky, problémy se svobodou médií), zároveň se však současný režim odklonil od původní politiky orientované primárně na Rusko a spolupráci v postsovětském prostoru směrem k „evropskému vektoru“ – vláda deklaruje zájem Moldávie o úzkou spolupráci a integraci s Evropskou unií. Další směřování země ovlivní nadcházející parlamentní volby, které se uskuteční 6. března. V tom, že Evropská unie je pro orientaci Moldávie prioritou, se před volbami shodují všechny relevantní politické síly v zemi. Tato spolupráce je v zájmu samotné Evropské unie, například už jen proto, že Moldávie je vzhledem k tíživé ekonomické situaci zdrojovou zemí pracovní migrace a problémem zůstává i rozsáhlý obchod se ženami.

Neméně důležitý je z hlediska EU i pokrok v řešení situace v Podněstří. Zde od roku 1991 vládne autoritativní separatistický režim, nepřipouštějící existenci jakýchkoli opozičních sil, jenž můžeme označit i přídomkem „kriminální“. Podněstří slouží jako brána pro pašování (a výrobu) zbraní, narkotik a munice. V Podněstří se stále nacházejí vojenské síly Ruské federace (část z nich jako „mírové síly“ v bezpečností zóně mezi oběma stranami konfliktu) a velké množství ruské vojenské techniky a munice, i přes závazky RF k jejich stažení. Právě podpora Ruska režimu samozvaného podněsterského prezidenta Igora Smirnova byla a je pro trvání neuznané „Podněsterské moldavské republiky“ klíčová. Dlouholetá jednání o vzájemném uspořádání vztahů mezi vládou v Kišinevě a režimem v Tiraspolu, v nichž jako zprostředkovatelé vystupují společně Rusko, Ukrajina a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), zatím nepřinesla hmatatelný výsledek.

Doporučení pro zahraniční politiku EU a ČR ve vztahu k Moldávii

• Pokud se i nová moldavská vláda přihlásí k orientaci na Evropskou unii, EU a její členské země by měly maximálně podporovat konkrétní reformní kroky Moldávie v tomto směru. Zároveň je nezbytné moldavské partnery upozorňovat na problémy panující zejména v oblasti lidských práv a na to, že jejich řešení je pro sbližování země s EU nezbytné. Stávající rámec Evropské politiky sousedství (ENP) je v tomto ohledu dobrým výchozím rámcem pro vzájemnou spolupráci, EU by však měla dát najevo, že v dlouhodobé perspektivě není vyloučeno ani členství Moldávie v EU (samozřejmě po splnění všech standardních nároků kladených na kandidáty členství). Takový příslib může sehrát pozitivní motivační roli.
• Evropská unie by měla v Moldávii provádět aktivní informační kampaň zaměřenou na fungování EU a dopady jejího rozšíření na sousední země. Je nezbytné orientovat se především na moldavskou mládež, např. pomocí jejího zapojování do evropských výměnných programů. EU a její členské státy by měly aktivně podporovat rozvoj občanské společnosti, nevládních organizací a nezávislých médií v Moldávii. .
• Česká republika by se měla spolu s dalšími novými členy EU aktivně zapojit do diskuse o evropské politice vůči Moldávii a řešení konfliktu v Podněstří a ukázat na tomto případě, jaký může být konkrétní přínos nových členských států v nastolování témat a navrhování jejich řešení. V této souvislosti je nutné podporovat záměr české diplomacie na zřízení zastupitelského úřadu ČR v Moldávii. .

Doporučení ve vztahu k situaci v Podněstří

• Evropská unie by se měla ve vlastním zájmu více angažovat v řešení podněsterského konfliktu. Existence nedemokratického kriminálního režimu v bezprostředním sousedství budoucí rozšířené EU není v jejím zájmu. Rusku nesmí být přiznán „monopol“ na řešení situace v Podněstří a tedy i na rozhodování o budoucím směřování celé Moldávie.
• Stávající formát, kdy garanty mírových jednání jsou OBSE, Ukrajina a Rusko, neprokázal svou efektivitu. Mimo jiné je zde Rusko fakticky zastoupeno dvakrát, vzhledem k tomu, že rozhodování OBSE je založeno na konsensu všech členů organizace včetně Ruska. RF je navíc fakticky zprostředkovatelem i stranou konfliktu. Je nezbytné tento formát změnit tak, aby se garanty řešení vztahů mezi Moldávii a Podněstřím stala i EU a Spojené státy, případně Rumunsko. EU v případě Podněstří může dokázat, že je schopna provádět skutečně efektivní společnou zahraniční politiku, která přinese reálné pozitivní změny.
• EU musí dát jasně najevo, že řešení situace v Podněstří je vázáno na demokratizaci, demilitarizaci a dekriminalizaci tamního režimu. Premisa, podle níž je možné situaci řešit „federalizací“ Moldávie, čímž bude stávající režim prezidenta Smirnova legitimizován jako plnoprávný subjekt federace (jak navrhoval například „Kozakův plán“ předložený Ruskou federací), je chybná. Plán, navržený v loňském roce skupinou moldavských nevládních organizací, jenž vychází z premisy „tří D“, je v tomto směru mnohem lepším výchozím bodem pro diskusi. Zároveň je třeba deklarovat, že jakékoli kroky proti Podněstří nejsou zaměřeny proti jeho obyvatelům, jejichž oprávněné zájmy musí budoucí uspořádání vztahů mezi Kišiněvem a Tiraspolem brát v potaz, ale pouze proti tamnímu režimu.
• Pozitivní roli v řešení podněsterského konfliktu může sehrát změna režimu na Ukrajině. Kroky ukrajinské vlády, která nyní vyhověla dřívější moldavské žádosti a odmítla přes ukrajinsko-podněsterskou hranici propouštět zboží bez schválení moldavských celních orgánů, ukazují, že Ukrajina má vůli ke změně své dosavadní politiky tolerance vůči Podněstří. Ukrajina se rovněž vyjádřila v tom smyslu, že není proti rozšíření stávajícího formátu mírových jednání o Evropskou unii a USA. Vzhledem k tomu, že ekonomický nátlak je jedním z mála prostředků, které je možné proti podněsterskému režimu reálně použít, je role Ukrajiny v podněsterské otázce nezastupitelná. Za zvážení stojí i návrhy na ustavení mezinárodní monitorovací mise na hranici mezi Podněstřím a Ukrajinou.
• Je nutné nastolovat otázku Podněstří v rámci bilaterálních i multilaterálních jednání s Ruskou federací a připomínat RF její závazky, učiněné na půdě OBSE v roce 1999, podle nichž měla být ruská armáda a vojenská technika z Podněstří kompletně stažena do roku 2002. Stejně tak mírové síly v bezpečnostní zóně mezi Moldávií a Podněstřím by měly být skutečně mezinárodní silou, kde nebude zastoupena pouze ruská armáda. Členské státy EU by zároveň měly aktivně podporovat oprávněné požadavky, které vznáší moldavská vláda na půdě OBSE, jako např. požadavek na stažení ruské armády, s jejímž pobytem Moldávie nikdy nevyslovila souhlas.