Nyní je již součástí strategických dokumentů Evropské unie, NATO i České republiky. Co to tedy je „hybridní válka“ a můžeme její výskyt sledovat i v jiných regionech, například v Asii?

Hybridní válka, nic nového pod sluncem

I když se může zdát, že svět v posledních letech zažil zcela nový typ ozbrojených konfliktů, pro něž musela komunita bezpečnostních expertů a vojenských stratégů vymyslet pojmenování, samotná podstata hybridního válčení je stará jako válka sama. Jde v ní totiž o kombinaci vojenských a nevojenských prostředků, které mají svým synergickým efektem přinutit protivníka k vykonání takových kroků, jež by dobrovolně neučinil.

Přestože ozbrojené konflikty tradičně kombinují několik dimenzí (kromě užití pravidelných vojenských sil to může být nejčastěji zapojení tajných a diverzních operací, či propagandistické a dezinformační aktivity v týlu nepřítele), hybridní válčení se od nich odlišuje tím, že klade důraz na dosahování cílů nevojenskými prostředky subversivní povahy.

Těmi jsou především, ale nikoli exkluzivně, zapojování speciálních sil, sabotáž, podpora lokálních jednotek odporu a separatismu, využívání štěpících linií ve společnosti, propaganda a dezinformační kampaně, ekonomický nátlak a teroristické aktivity. Kolegové Kříž, Ševčuk a Štefkov k tomu dále uvádějí, že vojenská síla, pokud je vůbec použita, je použita tzv. „na zapřenou“.

Celý článek si přečtěte na natoaktual.cz.