Historická dohoda nebo prázdné gesto?
Loňská prezidentská volba v Srbsku, kterou vyhrál zakladatel Srbské pokrokové strany Tomislav Nikolić, vzbudila u představitelů Evropské unie značné rozpaky. Hlavní kontroverze kolem jeho volby spočívala v tom, že byl dlouhou dobu členem nacionalistické Srbské radikální strany Vojislava Šešelje.
I přesto se Nikolić profiluje jako výrazně proevropský politik a v jeho volebním období dochází k významnému sbližování s EU. Jen v průběhu dubna se prezident Nikolić omluvil za masakr v Srebrenici a byla podepsána a následně schválena dohoda mezi Srbskem a Kosovem, která se věnuje především statusu srbské menšiny na severu Kosova. Otázkou však zůstává, jak se Srbsko vypořádá s odporem kosovských Srbů, kteří jí považují za zradu a požadují referendum, které by o jejím schválení mělo rozhodnout.
Zásadním úspěchem však je už to, že se představitelům obou států podařilo na něčem se dohodnout. Urovnání situace v severním Kosovu a narovnání srbsko-kosovských vztahů je totiž základním požadavkem Evropské unie, jehož naplňování posunuje obě země blíže k eventuálnímu členství v Unii. Letos v červnu by mělo být rozhodnuto o začátku přístupových jednání Srbska s EU a Kosovo by zároveň mělo zahájit vyjednávání Stabilizační a asociační smlouvy, která tvoří jakýsi předstupeň žádosti o členství v Unii.
I přesto je pro Srbsko stále nemyslitelné oficiálně diplomaticky uznat Kosovo. Stejně tak zůstává Kosovo neuznáno i některými členskými státy EU, což může být pro další proces evropské integrace obou zemí problém. Ostatně rezervovaně se k nezávislosti Kosova vyjadřoval i současný český prezident Miloš Zeman, který ho už po vyhlášení nezávislosti v únoru 2008 označil za „teroristický režim financovaný narkomafiemi“, čímž se v zásadě neliší od Václava Klause, který odmítal samotné diplomatické uznání Kosova. To je však v rozporu s oficiálním stanoviskem Ministerstva zahraničních věcí, které naopak proces evropské integrace obou zemí podporuje.
Do budoucna může být problematické i plánované vytvoření autonomie v severním Kosovu. Toto opatření by sice mělo vyřešit problém tamní srbské menšiny a zlepšit srbsko-kosovské vztahy, avšak taktéž by mohlo podkopat fungování demokracie v Kosovu, tím že by na jeho území byla vytvořena entita, která by byla nezávislá na centrální vládě v Prištině. Tím by mohlo dojít k situaci, kdy se de facto o všem bude rozhodovat v Kosovské Mitrovici a centralní vláda bude paralizována. A právě fungující demokracie je jedním z hlavních kritérií pro přijetí do EU, což by Kosovo nemuselo po implementaci dohodnutého plánu splňovat. I přesto se prozatím zdá, že normalizace srbsko-kosovských vztahů tak i proces začleňování obou zemí do EU probíhají uspokojivě. Nicméně nelze podléhat idealistické představě, že obě země mají nyní cestu do EU otevřenou a je třeba počítat s dalšími případnými komplikacemi.