Opozici nestačí ani nabídka premiérského křesla. Může ještě prezident Janukovyč dosáhnout dohody, aniž by zcela prohrál?
Největší šance byla někdy v listopadu a na začátku prosince. Vládní Strana regionů ale dlouho vůbec neustoupila a dosud například nevyměnila jediného člena vlády. Prostor ke kompromisům se mezitím hodně zúžil a dav se radikalizoval. Protestující lidé v ulicích už s politickou opozicí zas tak nesouvisejí a nemusí je uspokojit nabídka, která by stačila lídrům stran.

Ministerstvo spravedlnosti nedávno hrozilo vyhlášením výjimečného stavu. Co by to znamenalo?
Dosavadní premiér Azarov byl k této možnosti hodně skeptický, takže to nepovažuji za příliš pravděpodobné. Pokud by na výjimečný stav přece jen došlo, znamenalo by to především další vyhrocení situace, což si asi téměř nikdo na Ukrajině nepřeje. Je ale pravda, že vláda už předvedla několik nepříliš logických kroků, kterými pomalu odumírající protestní hnutí velmi zradikalizovala.

Vláda tvrdí, že nepokoje podněcují neonacističtí chuligáni. Odráží toto obvinění skutečný stav?
Protestující tvoří skutečně velmi různorodou skupinu včetně velmi radikálních nacionalistů, což asi vzhledem 
k účasti strany Svoboda není překvapení. Pokud na kyjevské radnici visí obří portrét Stepana Bandery (rozporuplně přijímaný ukrajinský nacionalista z období druhé světové války – pozn. red.), není to nic, co by rozpoutalo celoukrajinské hnutí. Zejména pro východní část země je to nepřekonatelný problém, ačkoliv ani tam už Janukovyč není nijak zvlášť populární.

Jaké jsou kořeny často zdůrazňovaného rozdělení Ukrajiny na východ a západ?
Toto rozdělení se objevuje nejčastěji, ale skutečnost je složitější. Například na zakarpatské Ukrajině vždycky volili velmi podobně jako na východě země. Rozdělení Ukrajiny částečně odráží dřívější historické hranice – zakarpatská oblast byla součástí Uher a poté Československa, východ Ukrajiny byl zase dlouhodobě ruský. O etnickém rozdělení se ale nedá mluvit. I v Donbasu, kde se mluví rusky, se lidé v drtivé většině považují za Ukrajince. Jedinou výjimkou je 
v tomto ohledu autonomní Krymská republika, která je skutečně převážně ruská. Určitě přitom nehrozí rozpad země, jak se nyní občas spekuluje. Na to je ukrajinská národní identita v povědomí obyvatel příliš silná.

Prezidentské volby na Ukrajině se konají za rok. Může je Janukovyč vyhrát i podruhé?
Kromě Leonida Kučmy se žádnému ukrajinskému prezidentovi nepodařilo obhájit mandát. A dokonce i Kučma byl tehdy velmi nepopulární. Vyhrál jen proto, že jeho soupeřem byl pro řadu lidí nepřijatelný kandidát komunistů. To je asi teoreticky jediná možnost, jak by mohl Janukovyč ještě vyhrát – například pokud by se do druhého kola dostal šéf nacionalistické strany Svoboda Oleh Ťahnybok. Podle nynějších průzkumů by ale Janukovyče předstihl nejen Vitalij Kličko, ale dokonce i necharismatický Arsenij Jaceňuk, který má navíc podobně problematickou minulost jako expremiérka Julija Tymošenková.

Prezidenta podporují mocní oligarchové, včetně nejbohatšího Ukrajince Rinata Achmetova. Koho má na své straně opozice?
Zdá se, že Janukovyč začíná ztrácet i podporu oligarchů na východě. Televizní stanice, které jsou v jejich vlastnictví a které mají velký vliv na veřejné mínění v zemi, vysílají dlouhé přenosy 
z protestů. Jaceňuk byl spojován s černovickým politicko-oligarchickým klanem, který však z celkového hlediska není až tak významný. U boxera Klička každý ví, jak ke svému majetku přišel. Což je na Ukrajině opravdu velká deviza.

Jak byste zhodnotil dosavadní postoj české diplomacie k dění na Ukrajině?
Praha odsoudila rozhánění demonstrací a nemyslím, že by se v tuto chvíli dalo udělat něco víc. Janukovyčovo pozvání na státní návštěvu je do značné míry shoda okolností. Nápad se zrodil už před vypuknutím protestů, během Zemanovy říjnové návštěvy Ukrajiny. A myslím, že to může počkat, dokud se situace na Ukrajině nějak nevyvine.

Příští týden odjíždíte na univerzitu do Lvova. Máte nějaké bezprostřední zprávy, jaká je tam situace?
Lvov, který je tradičně velmi nacionalistickým městem, už podle všeho vláda příliš neovládá. Budova tamní oblastní rady byla jedna z prvních, kterou demonstranti obsadili, a šéfa samosprávy dokonce donutili k rezignaci a od té doby se zdá, že je tam relativní klid.

Dá se odhadnout, jaký bude další vývoj v celé zemi?
Dramatických zvratů jsme v poslední době na Ukrajině viděli opravdu hodně a vyloučit se v tuto chvíli nedá téměř nic. Je možné, že ještě letos dojde i na předčasné volby. Je otázka, zda zrušení kontroverzních zákonů ze 
16. ledna, které výrazně omezily možnost protestu, nebude pouze formální. Rozdíl mezi oficiálně platnými pravidly 
a realitou bývá na Ukrajině často velký.