Zaprvé Unie může dělat jenom to, co jí jednotlivé státy dovolí. Přesto v těchto dnech jedná činoroději, rychleji a účinněji, než je běžné nebo než jak si pamatujeme z migrační krize v roce 2015. Důležitá je jak koordinace sedmadvacítky států a jejich odlišných priorit, tak role celkového evropského „rozhodčího“, který hlídá, aby všichni hráli podle domluvených pravidel.

To, jak je to zásadní, se ukázalo například u hodně diskutovaných případů přeshraničního obchodu se zdravotnickými pomůckami. Například Německo, Francie, ale i Česká republika zakázaly veškerý vývoz roušek, respirátorů a jiného zdravotnického materiálu. Kritici Unie, mimo jiné i europoslanci za SPD, začali s gustem šířit zprávu, že Německo zadržuje dokonce materiál, který již má Česko objednaný a zaplacený. To se sice neprokázalo, hoax nicméně sloužil jako další munice proti Unii.

Kritizovaná EU se ale do věci záhy vložila a zasadila se o volný pohyb zboží po Evropě, do kterého patří i zdravotnický materiál. Německu a Francii pohrozila, že celá záležitost skončí žalobou, kterou by Berlín a Paříž jistě prohrály. Díky tomu se podařilo vývoz zdravotnického materiálu odblokovat a oba státy svá opatření zmírnily – z čehož máme prospěch i my v České republice. Český zákaz vývozu přitom platil dál. Až minulý čtvrtek se premiéři a prezidenti zemí Unie shodli na tom, že všechny země (včetně Česka) svůj zákaz vývozu zdravotnických pomůcek do jiných členských států zruší co nejdříve.

I když tedy jednotlivé země můžou přijímat opatření, která uznají za vhodná, Evropská komise se umí domluvit i se silnými státy, jako je Německo nebo Francie, a prosadit dodržování společných pravidel. Sama Česká republika by s nimi vyjednávala z mnohem méně výhodné pozice.

Čtěte více v plné verzi článku Venduly Karáskové pro Lidové noviny.