V říjnu 2013 představila Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) ve spolupráci s Konrad-Adenauer-Stiftung výsledky výzkumu, který se zaměřoval na pohled elit na českou evropskou politiku a roli ČR v EU. Pomocí interaktivního dotazníku bylo osloveno 440 osob, které se podílejí na vytváření evropské politiky, anebo ji aktivně ovlivňují. Dotazník čítající 27 otázek byl zodpovězen ve 168 případech. Část výzkumu se věnovala právě partnerům a spojencům ČR v EU. Získané výsledky byly inspirací pro přípravu tohoto research paperu zaměřeného na percepci a realitu spojenectví v české evropské politice.

Ještě před představením metodologie tohoto research paperu je nezbytné vymezit se vůči několika zjednodušeným představám vnímání spojenců v evropské politice.

Státy nejsou jedinými partnery v rámci unijní institucionální architektury. Členské země sice zasedají v Radě EU a Evropské radě, nicméně další důležité instituce, především Evropská komise a Evropský parlament, nefungují primárně na národnostním principu. Komise střeží zájmy Unie jako celku a měla by tedy vážit stejně velkým i malým, chudým i bohatým, novým i starým. Evropský parlament je další nadnárodní institucí, ve které nejsou zájmy artikulovány na základě příslušnosti k členskému státu. V post-lisabonském institucionálním rámci posílily jak instituce supranacionální (Evropský parlament), tak intergovernmentální (Evropská rada). Zároveň jiné nadnárodní a mezivládní instituce oslabily (Rada EU a Evropská komise). Důležitou roli hrají navíc další instituce – především Soudní dvůr Evropské unie a Evropská centrální banka. Právě u těchto orgánů, které nemají a priori politický charakter, předpokládají elity české evropské politiky jejich posílení v následujících deseti letech. Vnímání partnerů a spojenců v EU v rovině členských států je tedy ontologickým limitem tohoto research paperu, který však není a neměl by být zrcadlen v realitě české evropské politiky.

Zadruhé nelze vnímat partnery a spojence v evropské politice pouze prizmatem hlasovacích koalic v Radě EU. K samotnému hlasování totiž obvykle dochází až po vyjednání řady kompromisů. Ačkoli mohou být hlasovací koalice důležitým indikátorem blízkosti členských států (a studie se na tuto oblast také zaměří), je třeba brát v úvahu i další faktory. Například francouzsko-německé spojenectví je vnímané jako tradiční motor evropské integrace. Ačkoli se při krizi eurozóny priority Paříže a Berlína často míjely, jejich kompromisní řešení se stávalo základním stavebním kamenem pozdějších dohod eurozóny či celé EU. Třebaže se hlasovací i ekonomická váha Francie a Německa v důsledku postupného rozšiřování EU snižovala, máloco se bez jejich souhlasu v evropské politice podaří. David Král uvádí, že „hlavními determinanty pro hledání spojenectví strategického charakteru by měly být: intenzita a úroveň bilaterálních vztahů a kontaktů, ekonomická propojenost, geografická, kulturní a jazyková blízkost.“ Právě nad tímto dlouhodobějším vnímáním spojenectví v EU by se ČR měla zamýšlet.

Se strategickou povahou spojenectví souvisí i třetí bod. Partnerství by měla přetrvat různé politické garnitury a neměla by být formována na základě stranických zájmů a už vůbec ne opozici navzdory. Ačkoli aktuální preference mohou ovlivnit povahu dosažených společných pozic (což platí i pro výše uvedený francouzsko-německý motor evropské integrace), neměly by určovat, s kým ve strategických otázkách hovořit. Samozřejmě, že plnění tohoto kritéria předpokládá trvalý zájem politických elit o evropskou politiku, aby přemýšlení nad strategickými zájmy neprobíhalo po každých volbách nanovo.

Tento text si klade za cíl konfrontovat zjištění z výzkumu Trendy české evropské politiky s dalšími možnými pohledy na partnerství a spojenectví ČR s EU. Tomuto záměru odpovídá i členění studie. Nejdříve budou podrobně analyzovány a komentovány výsledky příslušné kapitoly průzkumu mezi elitami české evropské politiky. V následující části budou spojenectví ČR v EU rozebrána dle názorových koalic, kterých se ČR účastní, a faktických integračních rozdílů, jež mají vliv na pozici ČR v EU. Třetím úhlem pohledu budou statistiky hlasování ČR v Radě EU dle serveru votewatch.eu. Ještě před analýzou jednotlivých části je však třeba nahlédnout na vnímání partnerů a spojenců dle českých koncepčních dokumentů.