Na začátku června vydala Evropská komise doporučení pro přístup členských zemí k platformám sdílené ekonomiky, jako je Uber nebo Airbnb. Je možné vytvořit jednotnou definici tohoto fenoménu? V jakých ohledech se regulatorní přístup zemí V4 odlišuje od ostatních států EU? Jaká jsou daňová rizika spojená se sdílenou ekonomikou? Výzvy tzv. sharing economy zkoumá Kryštof Kruliš.
Pokročit na cestě ekonomické konvergence se dnes už nedá jen s klasickými recepty na hospodářský růst z 20. století. Země Visegrádské skupiny (Polsko, Česko, Maďarsko a Slovensko) se mohou ekonomikám západní Evropy nejrychleji přiblížit tehdy, pokud dokáží naplno využít potenciál příští vlny hospodářského růstu. Takovou vlnu může přinést nástup sdílené ekonomiky, která přenáší výhody internetu do reálného světa a pomáhá optimálně zužitkovat majetek, dovednosti, práci i finanční prostředky. Mohlo by se jednat o nejvýznamnější internetovou/digitální revoluci, která má velký potenciál pro zajištění udržitelného hospodářského vývoje. Visegrádské země by měly být připraveny surfovat na této vlně lépe než ostatní.
V zemích V4 zatím nedošlo vůči platformám sdílené ekonomiky k žádným restriktivním zásahům, a tak se jejich přístup často označuje jako liberální. To kontrastuje s omezeními, která zavedlo několik západoevropských států a měst (došlo k tomu ve Francii, Německu, Belgii, Španělsku). Představitelé Uberu v regionu V4 tento rozdíl vysvětlují konstruktivním dialogem se zainteresovanými hráči. To naznačuje, že mírný regulatorní režim v zemích V4 není způsoben tím, že by se platformy sdílené ekonomiky šířily v regionu pomaleji, ale že alespoň částečně vystihuje celkové nastavení politiky vůči tomuto fenoménu.
Tento chvályhodný liberální přístup by však neměl být zaměňován za neschopnost prosazovat existující pravidla. Podle postřehů slovenského Svazu cestovního ruchu by uživatelé platforem sloužících k pronájmu majetku neměli tohoto liberálně naladěného prostředí zneužívat. Platformy by se měly vydat směrem samoregulace a po svých uživatelích přísně vyžadovat dodržování veškerých právních požadavků. Díky tomu by se mohl celý sektor vyhnout tomu, aby se regulace posilovala.
Pokud bude potřeba přijímat nová opatření, je potřeba reflektovat, že uživatelé/zákazníci platforem sdílené ekonomiky hledají něco jiného, než co nabízejí tradiční a standardizované služby. To je možné akceptovat, pokud bude charakter služeb sdílené ekonomiky od počátku zcela transparentní. Zároveň by bylo možné přehodnotit některá stávající regulatorní opatření a zjednodušit je také pro tradiční poskytovatele. Cenová regulace taxislužeb by už například nemusela být potřebná díky otevírání trhu novým poskytovatelům a transparentnímu internetovému prostředí. Byrokracie spojená s procesem udělování licencí by se také měla co nejvíce zjednodušit.