Intervence České národní banky měla jeden nečekaný dopad. Uvědomila jsem si to při setkání novinářů s guvernérem ČNB Miroslavem Singerem, které organizovala Asociace pro mezinárodní otázky. Nestačila jsem se divit. Stále mluví o stejných tématech, ale po spršce útoků ve stylu „podívejte se, kde bydlí ten, co vám zdražil všechno“ zjevně zabředl do tajů PR.

Kromě grafů a číselných řad při prezentaci „vytahuje“ sousedy ze severních Čech, kam jezdí na chatu. Vývoj hypoték ukazuje na příkladu zdravotní sestřičky a otázky finančních smluv a úvěrů od nebankovních společností ilustruje na příběhu tamní prodavačky.

Jak je vidět, bez PR se nyní neobejde ani centrální bankéř, který by mohl být ten poslední, kdo je potřebuje. Členové bankovní rady jsou jmenovaní prezidentem na pět let a na vůli voličů mohou být teoreticky naprosto nezávislí.

Z hlediska novinářů lze guvernérovu proměnu jen uvítat. Většině žurnalistů je svět „hlubokých lidských příběhů“ bližší než říše čísel, grafů a proměnných. Ale všeho moc, i přehršel „pí áru“, škodí.

Jenom PR nestačí

Ukazuje to třeba příklad pražské primátorky Adriany Krnáčové, která se do čela hlavního města dostala, přestože do poslední chvíle před volbami nebyl známý její volební program. Zato celá Praha znala video, v kterém se projíždí tramvají po Praze s Eliškou Kaplicky.

Nostalgicky vzpomínám na dobu, kdy jsme obdivovali Václava Havla, který šel snad proti všem radám správného PR. V komicky krátkých kalhotách a obyčejných svetrech mluvil k davům a nedostatek public relations managementu mu vyčítal málokdo.

Politika se nutně musí měnit. Devadesátá léta jsou již nenávratně pryč. Doufám však, že se novému stylu politiky časem přizpůsobí alespoň dostatečná část voličů a naučí se číst mezi řádky scénářů připravených profesionály na politický marketing.

autor: Marie Bydžovská