Ačkoliv se evropská integrace zaměřuje především na jiná témata než na obranu, neznamená to, že pro ni nemá prostředky. Společná bezpečnostní a obranná politika je upravena ve Smlouvě o Evropské unii a zajišťuje operativní schopnost Unie. Ta se opírá o civilní a vojenské prostředky, a to jak bojové, tak nebojové povahy. Ačkoliv by dle Smlouvy o EU měla SBOP směřovat k postupnému vymezení společné obranné politiky Unie jako celku, prozatím se státy v této oblasti drží zpátky – i přes akceschopnost uskupení EU battlegroups nedošlo doposud k jejich využití, státy i přes výzvy ze strany evropských institucí nesměřují k zahájení stálé strukturované spolupráce (PESCO) a na investicích do vojenského vybavení plýtvají miliardami eur, které by mohly být ušetřeny efektivním sdílením kapacit. Současný svět a moderní hrozby, jakými jsou například kybernetické útoky, však členské státy Evropské unie nutí ke zvážení stávající situace a možnosti systémových změn. V budoucích letech se tak možná Evropa nebude v obraně spoléhat pouze na NATO, ale bude schopna si ji alespoň částečně zajistit sama – záleží, jak silná bude politická vůle ministrů Rady Evropské unie v Modelu EU.