Diplomatická simulace je vlastně hra. Její účastníci zaujímají různé role v simulovaných diplomatických tělesech a snaží se co nejvěrněji reprezentovat zájmy strany, kterou mají přidělenou. Může jít o stát, mezinárodní organizaci či třeba nějakého veřejného činitele. Úspěšné plnění těchto rolí vyžaduje vynikající znalostní přípravu, ale i komunikační, argumentační a rétorické schopnosti. Účastníci diplomatických simulací musí úspěšně zvládnout formulovat a vysvětlit své stanovisko, argumentačně ho podložit, vyjednávat s ostatními účastníky na kompromisech a vyhledávat spojence s podobnými názory. Rovněž se učí třídit informace, kriticky myslet či psát komplikované texty.

Stručná historie

Nejtypičtějším zástupcem diplomatických simulací jsou modely Organizace spojených národů (zkráceně anglicky MUN). Jejich historie sahá již do 20. let 20. století, kdy vznikly první modely tehdejší Společnosti národů. Iniciativy byly od počátku čistě studentské, tedy organizované studenty pro studenty. Po vzniku Organizace spojených národů v roce 1945 pak přirozeně vznikaly i další modely, zejména ve Spojených státech a ve Spojeném království. V dnešní době existuje po celém světě více než 400 pravidelně pořádaných akcí typu MUN. Přestože nejvíce těchto akcí je určeno pro středoškolské studenty, existuje i celá řada akcí pro vysokoškoláky. Například velká část univerzit z tzv. Ivy League koná tyto simulace pravidelně.

Modely OSN jsou nejčastěji simulovanými organizacemi kvůli velkému záběru. Reálná OSN totiž disponuje desítkami orgánů, konferencí a agentur s různými oblastmi zaměření, takže je možné zorganizovat jednání o takřka libovolném mezinárodním tématu. Kromě MUNů však přirozeně existují i další typy diplomatických simulací. Například ve Štrasburku je každoročně organizován model Evropské unie, ve kterém je velice věrně simulován legislativní proces v řadě evropských orgánů.
V současnosti se diplomatická simulace rovněž stává hojně využívanou vzdělávací metodou v rámci školního vzdělávání. Při vysokoškolském studiu mezinárodních vztahů či diplomacie lze tuto metodu využít k seznámení studentů s reálným vyjednáváním na mezinárodním poli a k většímu porozumění odborným otázkám a zájmům jednotlivých aktérů.

Pražský studentský summit

Nevládní Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) vzdělává studenty základních, středních i vysokých škol formou diplomatické simulace více než 20 let. Jejím největším úspěchem ve vzdělávání mládeže je bezesporu Pražský studentský summit, který simuluje jednání čtyř klíčových mezinárodních organizací – OSN, NATO, EU a OBSE. Mimo to ale AMO realizovala i projekty pro studenty v krajských městech, v posledním roce například simulaci jednání Rady bezpečnosti OSN pro osmé a deváté třídy základních škol nebo soutěžní simulaci jednání Rady Evropské unie pro středoškoláky.

Pražský studentský summit vyžívá metod neformálního vzdělávání a know-how, které si vytvořil za 22 let svého fungování. Projektem za jeho existenci prošly tisíce lidí, jak na straně účastníků, tak v řadách organizátorů, kterými jsou vysokoškolští studenti. Vzhledem k malému věkovému rozdílu mezi pořadateli a účastníky můžeme na projektu ze strany účastníků velmi často pozorovat pozitivnější přístup k sebevzdělávání než ve školních lavicích.

Důležitou složkou Pražského studentského summitu je občanské vzdělávání. Účastníci se seznamují s fungováním mezinárodních organizací a řeší globálními problémy, které spadají do jejich agend. Jsou vedeni k tomu těmto problémům porozumět, aktivně se o ně zajímat a uvědomit si jejich význam, jakož i jejich dopady na životy konkrétních lidí, a to i na lokální úrovni.

Metody Pražského studentského summitu

Projekt se během pěti přípravných setkání snaží připravit středoškoláky pro závěrečnou konferenci, kdy probíhá samotná diplomatická simulace. Na Summitu studenti každoročně zastupují okolo osmi desítek států mezinárodního společenství. Postupným rozvíjením kompetencí a jejich následnou možností aplikace v reálném prostředí studenti získávají mnoho cenných zkušeností, které využijí ve svém dalším studijním, osobním i pracovním životě.

Základním předpokladem je celoroční práce s každým účastníkem a co nejindividuálnější přístup. Účastníci jsou rozděleni do devíti orgánů či modelů dle problematiky, kterou se zabývají (například lidská práva, mezinárodní bezpečnost, životní prostředí atd.). Každý z orgánů čítá maximálně 50 účastníků, důraz je v jejich rámci navíc kladen na práci v menších skupinkách, kde se studenti mohou projevit, diskutovat, získat radu od organizátorů, vzájemně vidět svůj posun a tím se inspirovat.

Jednání na závěrečné konferenci probíhá ve velmi specifické atmosféře. Po celé tři dny diplomatické simulace se stovky nadšených účastníků velmi reálně sžívají s rolemi diplomatů. Cílem jednání je co největší vzájemná shoda, která by měla být shrnuta v jednoznačném a konkrétním dokumentu. Účastníci tak musí schopně argumentovat, navazovat spojenectví a vyjednávat o kompromisech, aby text ve výsledném dokumentu co nejlépe odrážel zájmy jejich státu.

Simulace jednání mezinárodních organizací je vhodnou vzdělávací metodou pro středoškoláky zejména proto, že je během jejího průběhu rozvíjeno více složek osobnosti najednou. Student musí získat faktografický základ, ať už prostřednictvím samostudia, vlastní iniciativy a vyhledávání informací, nebo během přednášky na jednotlivých přípravných setkáních. Je kladen důraz na jeho kritické myšlení, které využívá během čerpání informací a jejich zasazování do kontextu. Informace, které získá, musí umět použít. Základním předpokladem pro to je kvalitní vystupování, které mohou účastníci rozvíjet v průběhu celého ročníku. Ve vzdělávacím procesu hraje velkou roli také vystoupení studentů z komfortní zóny, hranic, které stanovila formální výuka. Pro mnohé z účastníků je projekt prvním setkáním s neformálními metodami vzdělávání a vede k dalšímu zájmu o sebevzdělávání paralelně se školní výukou.

Právě díky své rozmanitosti a přínosnosti v mnoha ohledech je schopen Pražský studentský summit dlouhodobě zaujmout širokou škálu studentů zajímajících se o různé obory. Přidanou hodnotou projektu je také setkávání mladých lidí, kterým není lhostejný svět kolem nich ani jejich vlastní budoucnost. Takoví mladí lidé mají možnost se na projektu seznámit s obdobně smýšlejícími studenty a vzájemně se motivovat v přístupu ke vzdělávání nebo občanské participaci. Vzdělávací platformy podobného typu nabývají v poslední době stále většího významu.